Kolem slova „totalitní“ panuje až jistá hysterie. Tvrzení, že minulý režim totalitní nebyl, totiž nabourá převažující konsensus, který zde v uplynulých 23 letech panoval. Výsledkem tohoto konsensu byl zákon označující režim před rokem 1989 za zločinný. Daniel Herman tak může poukazovat na to, že nedělá nic jiného, než že se řídí podle platných zákonů.

Problém je, že uplatnění tohoto konsensu brání vlastnímu zkoumání minulosti, které má ÚSTR vykonávat. Pokud uzákoníme, jaký má být náš pohled na dějiny a že komunistický režim byl zločinný, dopředu to dává mantinely našemu bádání a říká to, jakým způsobem se máme na jednotlivé akty minulého režimu dívat.

Zvlášť problematické je to například při pohledu na Pražské jaro. Ve chvíli, kdy řeknu, že v letech 1948 až 1989 tu vládl zločinný, totalitní režim, znamená to, že tento režim byl stejně zločinný v padesátých letech, v období Pražského jara i v letech sedmdesátých? Určitě ne, podle zákona to však byl ten samý zločinný režim.