To je silná káva - tři soudci Nejvyššího správního soudu včetně jeho předsedy si myslí, že prováděcí zákon k přímé volbě prezidenta není v souladu s ústavou. Dá se předpokládat, že o tom, jak to je ve skutečnosti, nakonec rozhodne Ústavní soud. Slova Josefa Baxy však stojí za bližší pozornost nejenom v souvislosti s prováděcím zákonem k přímé volbě prezidenta.  

Předseda Nejvyšší správního soudu mluví o úctě k pravidlům, která souvisí s tím, jak pravidla vypadají a jak často se mění. Právě v tom podle mne spočívá jedno z velkých rizik pro český politický systém. Nekvalitní prováděcí zákon je jen špičkou ledovce. Legislativní zmetky jsou u nás na denním pořádku. Zkusme se ale zaměřit na kombinaci neúcty k pravidlům, jejich vágnosti a častých změn, která v blízké době může otřást celým naším ústavním systémem.  

Je známá věc, že v situaci nestabilních pravidel stoupá role aktérů. V době konsolidace pravidel a institucí význam jednotlivých hráčů klesá, resp. jejich jednání se odehrává v přesně daných mantinelech. Na příkladu prováděcího zákona je to velmi dobře patrné. Kdyby byl dobře napsaný, tak si Ministerstvo vnitra a jednotlivé soudy ani neškrtnou. V případě nejasného zákona jejich vliv dramaticky stoupá a celá volba závisí na jejich rozhodování. Tato situace se ale nevztahuje pouze na zmíněný zákon, čím dál více zasahuje politický systém jako takový - ve velké míře i samotný úřad prezidenta.  

Nejenom, že si prezident muže leccos dovolit, protože pravidla, kterými je svázán, jsou v důsledku vágní ústavy s chybějícími časovými lhůtami velmi pružná. Václav Klaus během svých dvou mandátů názorně předvedl, jak moc. Lidé navíc hledají někoho, kdo by prostředí plné nejasných a často i nespravedlivých pravidel zpřehlednil a vnesl do něho určitý řád. Člověk se běžně setká s názorem, že rolí prezidenta je usměrňovat činnost vlády, přimět ji k práci či ji pokárat, když se zabývá něčím, co jí nepřísluší. Taková však úloha prezidenta být nemá. Koho to ale zajímá. Místo aby se pravidla stabilizovala a dodržovala, tak se upneme na hlavu státu. Tím se ale nic neřeší, pouze se zvyšuje riziko destabilizace politického systému a vznikají podmínky pro nástup poloprezidentského režimu. Nejsilněji podle mne tento proces bude probíhat v případě zvolení Miloše Zemana. A to je čím dál pravděpodobnější.  

Zkomplikovat by ho mohlo snad jen to, kdyby Ústavní soud zrušil prováděcí zákon, a tím by se volba posunula o několik měsíců a mohli do ní zasáhnout ještě noví kandidáti. Logika přímé volby ale i tak v českém prostředí pravděpodobně vyústí ve zvolení aktivistického prezidenta.  

Vedle toho sílí volání po přechodu k většinovému volebnímu systému. Nedávno vznikla iniciativa s názvem Přímá volba poslanců. Její název je zavádějící, protože volá po něčem, co už máme. Nejenom, že byla zavedena přímá volba prezidenta, která bude v našich podmínkách zdrojem velkých potíží. Navíc byl schválen prováděcí zákon, který hrozí blamáží. Výsledkem může být situace, kdy budeme několik měsíců bez prezidenta. A dokonce tu máme výzvu, která étosu kolem přímé volby chce využít k zavedení většinového systému. Stejně jako v případě změny způsobu volby prezidenta by se jednalo o nepromyšlený krok. Došlo by k prohloubení potíží našeho stranického systému – především jeho regionalizaci a personalizaci. Sestavit funkční koalici by bylo ještě těžší než dnes. To by nahrávalo přímo volenému prezidentovi. Čím slabší vláda bude, tím jeho pozice bude silnější. Pak už stačí změna jeho pravomocí a poloprezidentský systém, který původně nikdo nechtěl, bude na světě.