Ve dnech 11. a 12. září 1683 došlo u Vídně k bitvě, v níž naši stateční předkové rázně ukončili druhou tureckou expanzi do střední Evropy. Proti turecké přesile přes 200 tisíc dobyvatelů stálo 17 tisíc obránců města. Jim na poslední chvíli přispěchalo na pomoc vojsko polsko-německo-habsburské (tehdy složené i z českých vojáků) v počtu 70 tisíc. Statistiky uvádějí přes 16 tisíc padlých obránců a na turecké straně 60 tisíc padlých útočníků. Díky hrdinství sjednocených Evropanů se zbytky turecké armády daly na útěk. O krutosti nájezdníků svědčí civilní ztráty 30 tisíc bezbranných křesťanů v tureckém zajetí.

Počty bojujících i obětí zmíněné bitvy se v různých pramenech rozcházejí, pro nás je však důležitý odkaz této přelomové dějinné události – vojska rozdělené Evropy se dokázala semknout proti společnému agresorovi. Nebýt jejich statečnosti, žila by dnes většina Evropy s největší pravděpodobností v područí muslimských dobyvatelů.