Poslední volby do Poslanecké sněmovny České republiky jasně ukázaly kvalitu našeho národa. Stalo se totiž něco podobného, co v únoru roku osmačtyřicátého otevřelo komunistům cestu k moci. Tenkrát stejně jako v současnosti národ uvěřil lžím, že buržoasie a národní socialisté chtějí Československo rozvrátit a následně zaprodat západním imperialistům. Možná svou roli sehrála i hrozba z nezaměstnanosti i zánik Rakousko-Uherská a zrod republiky s pozdějším národnostním pohraničním neklidem, ale i mnoho dalšího. Zásluhu na zlepšení prvorepublikových poměrů měli Masaryk s Benešem, což jim také komunisté nikdy neodpustili.
Současnost, oproti „vítěznému“ únoru dokonce nepotřebovala milici, ani „bratrskou“ armádu na svých hranicích. Stačila k tomu vládní koaliční nesvornost, nekorektnost TOPky, nějaká ta korupce a pak mnoho povyku a fám navíc, voskově měkký premiér, zamilovaný prý po uši, pravdivé i nepravdivé pomluvy kolem jeho milenky, kterou ve finále zatýkání odváželi zakuklenci spoutanou v medvědu kamsi do Ostravy a do Olomouce jako nejtěžšího zločince. Následovala ukvapená premiérova demise a tím vlastně i konec jeho vlády. Puč jako vystřižený z politického hororu. Národ reptal a kolovaly o všem nejrůznější výmysly. Hlasitě se proti zásahu vyslovilo pár statečných jedinců. Na závěr došlo na volby, jejichž výsledky všichni známe.
Skutečná pravice, tedy ODS, dopadla jak sedláci u Chlumce. Velkou část si zavinila sama svým nepochopením situace, ve které se náš národ nacházel.
Všechno výše uvedené bylo už stokrát z různých stran popsáno. Rád bych teď řekl několik slov k těm, které jediný velký kiks ODS odehnal od stranických bran. Volič má plné právo jednat tak, jak jednal. Je ovšem rozdíl, ztratí-li strana jako ODS voliče, kterým je fuk koho a proč volí, oproti těm, jejichž krevní skupina má odeesácký Rh faktor. Vysvětlil bych to takto:
Od deseti let jsem slávista. Co byl tenhle klub vyhnán z Letné do Edenu, přestal mít úspěšnou budoucnost. Jistě, tu a tam se blýskl hezkou hrou, dokonce i titulem, ale co naplat, Slavia dnes není klubem na výsluní české, a už vůbec ne evropské kopané. Přesto zůstanu slávistou do konce života. A kdyby mě opravdu hodně moc rozčílila, možná bych ji zavrhl, ale nikdy bych nešel opravdově fandit jinému klubu. Ne, nejsem zavilým slávistou, výtržnosti jsem na ulici kvůli ní nikdy neprováděl, ale mám ji rád a tak ji nemohu zradit. Něco podobného bych očekával i od stranických fanoušků.
Ti to ovšem mají mnohem složitější. Jde o program, který nelze každou chvíli měnit jako onuci. Proto mě udivilo, ba i pohoršilo, že se tito lidé zachovali tak nezodpovědně ke své straně, zemi a svým dětem.
Skláním se s úctou a obdivem před těmi, co přes všecka protivenství ODS ze svých srdci nevypudili a budou jí nadále s mravenčí trpělivosti pomáhat, aby se znovu rozkošatila, jsouc sluchově nakloněná potřebám těch dole. Být totiž věrný, když se strana hřeje na výsluní občanské přízně, dokáže každý moula, ale setrvat na svém postu, když většina neví, jak z toho propletence ven, to vyžaduje rytířskost ducha, vnitřní sílu a bezbřehou zarputilost. Léta přibývají, koryta jsou v nedohlednu. V takových chvílích je si dobré připomenout slova Jana Nerudy:
Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
Byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál –
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem kpředu – dál, jen dál!
Právě jsem dočetl článek Pavla Kovaříka: ODS není na rozcestí, ODS se musí probudit, otištěný v Pravém břehu 11.12.2013. Do posledního písmene souhlasím. Právem se domnívám, že takoví lidé by teď měli ODS vést. Odpovídá to myšlenkám Masaryka a Nerudy, což se rovná člověku na svém místě.
Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
