Ta vyplývá zřejmě z jeho mentálního uspořádání. Nevěřím tomu, že by Finové zrovna toužili po válečném konfliktu se svým obřím sousedem Ruskem, s nímž mají 1300 km dlouhou, v podstatě nehajitelnou hranici.

Je zvláštní, že největšími studenoválečníky v Evropě jsou, kromě zatím velmi neúspěšného a nepopulárního spolkového kancléře Německa Merze, jednak právě představitelé pobaltských států a také Finové. Je to možná důsledek jejich dějinné zkušenosti s ruským sousedem. Prezident Stubb to ovšem trochu přehání. Jezdí po Evropě, masíruje jednotlivé hlavy států a předsedy vlád tím, že je potřeba jejich země připravit na válku, a to přijetím tzv. kognitivní kapacity. Tedy něčím, co bych charakterizoval jako uvědomělou schopnost obyvatelstva trpět. Trpět v počátku válečného konfliktu a v jeho průběhu.

Podle mého názoru tento přístup má v evropských zemích vytrvalým strašením Ruskem a jeho zlotřilostí zvyšovat připravenost na válku. A zajistit tak co největší výdělky velkým zbrojařským firmám. Tento přístup má jedinou reálnou alternativu, která je rozumná a humánní. Tou alternativou je diplomatické úsilí, které povede k vytvoření rozumných sousedských vztahů států Evropské unie a NATO s Ruskem.