Pražská smíchovská galerie Portheimka byla v předchozích dnech svědkem výjimečné kulturní i společenské události. Jako by se k nám přes propast stovek let vrátil císař Karel IV., aby nám nastavil zrcadlo.
Foto:
Archiv autora článku Jaroslava Michala.
Popisek: Herec Jiří Klem.
reklama
Jak je to možné? Inscenační tým vedený režisérkou Irenou Žantovskou připravil pro letošní, už jedenáctý ročník tamního Festivalu Za vodou jevištní provedení Karlova vlastního životopisu Vita Caroli. Mladý Karel – tehdy ještě markrabě moravské teprve směřující na královský i císařský trůn – jej sepsal jako svůj lidský i politický testament. Nečekaně mnoho z tohoto prastarého textu má velmi aktuální obsah a nabízí mnohé poučení. Jak se doboví mocní spojovali jeden proti druhému, a oba pak proti dalšímu, zcela účelově a bez ohledu na etiku. Protože co s etikou v politice, tehdy jako dnes, že…
Na druhou stranu nás Karel IV. velice působivě a věrohodně poučí o tom, že lidská cesta je pomíjivá a konečná a že je na každém, jakou si ji udělá, jak se bude chovat ke světu kolem a zda bude pečovat víc o svůj užitek, nebo o svou duši. Neboť za časů Karlových slovo „duše“ ještě nemělo lehce směšný nádech, jako pro mnohého dnes.
Tvrdíte, že uprchlíkům nedáte ani korunu. Jak si to ale představujete v praxi? Protože co když sem přijdou, nic nebudou mít a stát jim aspoň ze začátku nepomůže? Nehrozí pak, že se budou dopouštět třeba trestné činnosti nebo že budou na spát ulicích, což by byl také problém apod? Jak chcete řešit, a...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.