Jde o přípravu plochy takzvaného „strategického podnikatelského parku Cheb“. Namísto soutěže o jeho přípravu, založené na informovaných a nestranných rozhodnutích zastupitelů, se stát rozhodl tlačit na místní politiky a obyvatele koordinovanými schůzkami, telefonáty, prezentačními tours apod. Zřejmě s vidinou toho, že když se to rychle odklepne, nikdo se nebude ptát na plytké otázky typu „Proč to vlastně platíme z daní, když se o to stejně uchází soukromý sektor?“

V tuto totiž neexistuje jediný závazný dokument, který by financování projektu v Chebu garantoval. Zároveň SIRS neposkytla detailní a přesné podklady, technické studie, harmonogram ani informace o stavební připravenosti. Přesto dokáže slibovat miliardové investice, k nimž vlastně nemá žádné právní ani rozpočtové krytí. To vlastně ale není třeba, když jde o stát, kterému se dá přeci věřit, že?

Jenže kdykoli si stát hrál na seriózního developera nebo podnikatele, často to končilo jako „skutek utek“. Třeba poblíž Ostravy stát slíbil vybudovat pro Hyundai Nošovice mimoúrovňovou křižovatku, která měla odlehčit dopravě i hluku v okolních obcích. Závazek padl v roce 2006, termíny se odkládaly a odkládaly a teprve teď to vypadá, že by se snad mohlo začít stavět kolem roku 2027. Když člověk takhle poskládá i další vzpomínky, tak odepsání suverenity a předání moci Chebu do rukou státu na základě nepodložených slibů už nevypadá jako zrovna moudrý nápad.