Samozřejmě pomineme-li motivy stavebních památek Karlovy doby, které jsou naopak zejména díky panoramatickým pohledům na Prahu velmi časté. Pouze na dvacetikoruně vzoru 1988, kterou vydala do oběhu Státní banka československá 1. října 1988, je připomenutí zakladatelských aktivit Karla IV. Na její rubové straně, pro kterou byl předepsán motiv vzdělanosti a výchovy, ztvárnil autor výtvarného návrhu akademický malíř Albín Brunovský fragment zakládací listiny Univerzity Karlovy. Shodou okolností jde o naše další mezinárodně oceněné platidlo, tentokrát ve Francii.

Finální verze výtvarného návrhu akademického malíře Albína Brunovského na dvacetikorunu vzoru 1988

Samotná osobnost Karla IV. jako hlavní námět bankovky pravděpodobně nebyla do roku 1990 nikdy zvažována, alespoň pokud víme. O to více chápala Karla IV. jako osobnost hodnou ztvárnění na bankovce nejširší veřejnost. Vydání poslední československé bankovky, stokoruny vzoru 1989 s portrétem Klementa Gottwalda, vyvolalo otevřený nesouhlas části veřejnosti. Ministerstva financí, Státní banka československá a další státní instituce obdržely stovky dopisů s požadavky na její stažení. Ještě několik málo měsíců po listopadových událostech se předpokládalo, že jen pár měsíců staré bankovky této emise zůstanou v oběhu a že stejný autor vytvoří stokorunu novou. Nejčastěji navrhovanou osobností byl společně s T. G. Masarykem právě Karel IV. Obíhající bankovky však rychle zastaraly, a tak Státní banka československá v roce 1990 rozhodla o přípravě úplně nové emise bankovek.

Po stanovení nominálové skladby nové soustavy vyhlásila Státní banka československá v září 1990 veřejnou anonymní soutěž na libreto (náměty lícních a rubových stran) nové emise bankovek o devíti nominálních hodnotách. Od účastníků pak obdržela 128 návrhů, z nichž bylo 46 vyřazeno pro nesplnění soutěžních podmínek (nejčastěji pro nedodržení anonymity nebo nepředložení návrhů na všechny nominální hodnoty). Na bankovky byly navrhovány zejména historické osobnosti – nejčastěji T. G. Masaryk, M. R. Štefánik, Karel IV., Konstantin a Metoděj, Ľudovít Štúr, J. A. Komenský, Božena Němcová, Jan Hus a Ján Kollár. Navrženo bylo dalších 124 osobností, ale také architektonické památky, chráněná flora a fauna nebo planety sluneční soustavy. Obdržené soutěžní návrhy hodnotila porota složená ze zástupců Státní banky československé, Kanceláře prezidenta republiky, Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění, České národní rady, Slovenské národní rady, právnických fakult vysokých škol v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích, Historických ústavů Československé akademie věd a Slovenské akademie věd a Svazů novinářů obou republik federace.

Návrhy, které získaly v prvním kole alespoň jeden hlas a ve druhém kole alespoň tři hlasy, postoupily do dalšího kola. V něm každý porotce sestavil v tajném hlasování pořadí tří nejlepších návrhů. První cena nebyla udělena, protože podle názoru poroty žádný návrh nemohl být realizován bez úprav. Nejvíce hlasů získal návrh Zdeňka Babiče z Bohumína s těmito náměty (v závorkách jsou úpravy navržené porotou):