Ve Spojených státech právě probíhá boj o to, kdo bude na podzim volit budoucího prezidenta. Zatímco republikáni bojují za „volby na papíře a prokázání totožnosti”, demokraté chtějí umožnit volit i nelegální přistěhovalce. Spolky sdružující republikánské voliče podaly několik měsíců před volbami žaloby k federálním soudům proti Ministerstvu spravedlnosti a celé řadě států, které údajně mají ve svých volebních registrech 29 milionů neplatných volebních záznamů, na než by mohly být vytištěny právoplatné korespondenční lístky. Takové množství hlasů představuje 338 volitelů, přičemž k vítězství ve volbách stačí pouhých 270 volitelů. Kauza se pravděpodobně dostane k Nejvyššímu soudu ještě před volbami.

Korespondenční hlasování bylo ve Spojených státech původně zavedeno během občanské války, aby umožnilo vojákům hlasovat, i když byli daleko od domova. Podobná možnost je nyní zvažována i pro Čechy žijící v zahraničí. Jelikož progresivisté se svými požadavky nikdy nekončí, bylo korespondenční hlasování v USA postupem času rozšířeno na další skupiny obyvatel. Na základě případů popsaných v tomto článku sami posuďte, jak dalece může korespondenční volba „metastázovat”. I kdyby uvedené nesrovnalosti byly jen z 10% pravdivé, je to dostatečný důvod pro odmítnutí korespondenční volby v České republice, o kterém budou zákonodárci hlasovat 21.srpna. Nechť tento článek pomůže českým senátorům udělat správné rozhodnutí a korespondenční volbu zamítnout.

Nabízí se otázka, proč o tak závažných věcech neinformují česká mainstreamová média. Jedním z možných důvodů může být skutečnost, že česká média často přebírají zprávy od amerických médií, která jsou levicově orientovaná a tudíž nakloněná Demokratické straně. Výsledkem takové aktivistické „žurnalistiky” bylo například zahlcení veřejného prostoru nespočtem zpráv o tom, že Donalda Trumpa dosadilo do Bílého domu Rusko pomocí volebních podvodů, i když se později ukázalo, že kompromitující materiály na Trumpa si objednala volební kampaň Hillary Clintonové. Novináři New York Times a Washington Post dokonce dostali Pulitzerovu cenu za lživé články o Trumpovi.

Dalším velkým selháním médií bylo zamlčování kauzy kolem notebooku prezidentova syna, Huntera Bidena, před posledními prezidentskými volbami. Ve zmíněných kauzách médiím asistovaly tzv. fact-checkingové agentury a tajné služby, a proto se začalo hovořit o cenzorně-průmyslovém komplexu. Ve jménu „boje proti dezinformacím” byla šířena jedna z největších dezinformací století, která pravděpodobně pomohla Joe Bidenovi do funkce prezidenta. Po volbách se totiž ukázalo, že Hunterův laptop a jeho obsah je skutečný. 16 % voličů Bidena v průzkumu v klíčových nerozhodných státech (swing states) uvedlo, že kdyby o kauze věděli, volili by jinak. 79 % Američanů se dnes domnívá, že pravdivé informování o této kauze by změnilo výsledky voleb.

Vzhledem k tomu, že v souvislosti se zmíněnými kauzami média, fact-checkingové agentury a tajné služby manipulovaly s veřejným míněním a podporovaly tím Demokratickou stranu prosazující progresivní levicovou politiku, je na místě v zájmu vyváženosti zmínit také názory republikánů, o kterých český čtenář neslyší, a nechat ho, aby si o situaci vytvořil vlastní názor. Při čtení následujících řádků si také odpovězte na otázku, zdali korespondenční způsob hlasování a moderní volební přístroje přispívají k větší nebo menší důvěře občanů ve volby.