Celý letošní rok byl mimo jiné ve znamení připomínání si výročí rozpoutání světové války, která bývá kvůli svým dalším fatálním následkům označována jako počáteční katastrofa 20. století. Před sto lety však britští, francouzští i němečtí vojáci dokázali na chvíli zapomenout na nepřátelství a v blátech zákopů západní fronty zavládla skutečně vánoční atmosféra.

Do tmy tehdy svítily svíčky na vánočních stromcích a zněly koledy. Vojáci protilehlých stran si dokonce na několika místech vyměnili dárky, anebo si zahráli fotbal. Klid zbraní však byl i smutnou příležitostí k pohřbení padlých kamarádů, kteří leželi v zemi nikoho. Ne všichni ale s přerušením bitevní vřavy souhlasili. Nespokojený byl například kaprál Adolf Hitler. Jednalo se však o menšinu vojáků. 

Sbratření nepřátel uprostřed svátků byl považován za malý zázrak. V té době již trvalo válečné běsnění pět měsíců a na kontě mělo téměř milion životů, které mělo do podzimu 1918 následovat ještě devět dalších. Z nadšení, s nímž v létě odcházeli dobrovolníci v Paříži nebo v Berlíně vstříc bojům, už mnoho nezůstalo. Na obou stranách panovalo přesvědčení, že malé vánoční příměří přeroste v trvalé ukončení bojů a všichni se zase vrátí domů k rodinám.