Předně pro ty mladší a mladé: totalita je – zdůrazňuji, mimo jiné - strašná svou Jednomyslností, naprosto nezbytnou i pro normální přežití. Je strašná diktátem klusat ve stádu, nevystrkovat hlavu, neprovokovat ani pochybnostmi, je strašná nutností, hovořit na domovní chodbě šeptem, je – zdůrazňuji, mimo jiné – strašná obavou, říkat před vlastními dětmi cokoli, co by je nutilo o Jediných Sdělených Pravdách, které slyší ve škole, hlouběji uvažovat.

Je m.j. strašná nutností strpět, když dítě přijde ze školky a vítězně odrecituje, že „Prezident naší Československé socialistické republiky je soudruh Gustáv Husák!“ a vy se v tom momentě musíte zapřít a nenavrhnout mu, aby se příště soudružky zeptalo, co je to „fair play“. To by okamžitě běželo přes „příslušné“ orgány a netrvalo by dlouho, než by si vás šéf vzal stranou a řekl třeba: „Prosím tebe, nevyšiluj, tohle nemáme zapotřebí ty, ani já!“

Oba - učitelka i šéf – jsou slušní lidé, ale chtějí přežít. Strach učitelky, že to jiné dítě vyzvoní doma a ona to „svým pedagogickým působením ihned neuvedla na pravou míru“, stejně jako dodatečný , zatím podprahový, ale nadále již trvale přítomný stres  šéfa, že vám pro stud před sebou samým neudělil svou domluvu písemně. Navíc se takové podprahové stresory kumulují. Moje žaludeční vředy o tom ví své :-)

Všichni, přes které tato vaše – viz výše - hereze běží, samozřejmě vědí, že jde o pitomost. Všichni ale vědí, že by si svou pouhou nečinností „... v otázce výchovného působení soudruha XY na jeho děti ...“ mohli přivodit existenční problém.  A ovšem, že by proti realitě stejně nezmohli  zhola nic. Proto si všichni, na všech článcích tohoto řetězu sdělují cosi, jako „... víš, ono se to zatím neopakuje, ale upozornil(a) mne ..., jde jen o to, mít to na zřeteli, ...“.

Hodnotitelé, hoďte po nich kamenem!