Jsou to: Úroveň intelektuální debaty, její vliv na debatu politickou a politické vzdělávání nejširších vrstev obyvatelstva, tak aby se pokud možno každý uměl zúčastnit politického vývoje způsobem, který společnost otevírá. A v této oblasti máme opravdu problém.  

Pokud někdo přispívá k našim debatám, ať již v Poslanecké sněmovně, či v zakouřené putyce, snaží se především o konfrontativní přístup. A o zadupání protivníka do písku arény.  

Ve společnosti, která se tak chová, chybí povědomí o společném konsenzu všech demokratických politických směrů. Teprve na tomto konsenzu stojí debata o rozdílných argumentech. Na společné základně jsou rozdílné názory systémovým příspěvkem k rozvoji společnosti.  

Rozdíly pak nevedou ke snaze společnost z jedné strany prostě ovládnout a tento stav zacementovat. Debata našich polarizovaných elit, která se spíše chová stylem „kdo s koho“ ovlivňuje celou střední generaci, vyučuje, nebo vlastně kazí, mladé a posiluje okrajová politická hnutí. Chování extrémistů se tak odvozuje od všeobecného chování elit.  

Naše společenská atmosféra onu zmíněnou konkurenceschopnost společnosti v mezinárodním srovnání snižuje. Jako by všichni vycházeli z toho, že nikdo česky nemluví a zahraničí se o našich domácích neduzích nedozví. Není tomu tak.  

Existence pana Bátory, člověka s nevyvinutou tolerancí a horečnatými představami, co to je národ, je již slavná. A jeho dlouhé setrvání ve vysoké ministerské funkci se již na pověsti České republiky projevilo. Někteří další Bátorovi podobní sami svou existencí vzbuzují pochyby o tom, co jsme vlastně během transformace po roce 1989 dělali.  

Dvaatřicetiletý bloger, pronásledující „pravdoláskaře“ jako pytláci nosorožce, září svou nevzdělaností a snahou o prezentaci netolerantních a rasistických postojů.  

Kdo tohoto ubožáka vzdělával? Zeptalo se už jeho Biskupské gymnázium v Hradci Králové, zda nemá podíl na zlobných a pitomých názorech tohoto nezralého autora? A začalo se tím gymnáziem zabývat ministerstvo školství? Inu, tam byl ještě před nedávnem pan Bátora.  

A jak je to s tou výše zmíněnou konkurenceschopností?  

Zmíněná vlna intelektuální nezralosti škodí celé společnosti. Onen bloger je jistě konkurenceschopný v debatě s maďarským Jobbikem a jinými podobnými hnutími. A jistě by se uplatnil i u biskupa Williamse, známého popírače holocaustu.  

Pokud se však podíváme na hospodářské parametry různých zemí, zjistíme, že hospodářsky úspěšné země mají otevřenou demokracii, demokracii schopnou zacházet s nevzdělaností a připitomělými příspěvky extrémistů.  

Ano, je to ten zmíněný konsenzuální postoj demokratů, který u nás chybí. A naopak, všude, kde tato schopnost neexistuje, jsou hospodářský úspěch a mezinárodní důvěra nízké. Uvažování extrémistů a větší pozornost širší veřejnosti, které tito lidé dosáhnou, se pak v podstatě všude správně s omezenou konkurenceschopností spojují. Tak daleko ještě nejsme.  

Pokud hovoříme o konkurenceschopnosti naší ekonomiky, musíme tento aspekt stále znovu připomínat. A ještě jednou – musíme se ptát, co jsme to těch dvacet let dělali. Proč se třeba minulý týden musel na tomto místě kolega Formánek zabývat barvou kůže fotbalistů.  

Když už mluvíme o konkurenceschopnosti, měli bychom si říci, že musíme naší zaostalou vlastí opravdu pohnout.  

Autor je politolog