Když do sboru pseudonárodovců vstoupí vedle národních šovinistů a populistů i křesťané, zůstává rozum stát. Vedl snad Ježíš učedníky k národním zájmům? Je ukřižování symbolem jen pro Čechy? Je "bližní" jen soukmenovec? Je prosperita Finů něco jiného než prosperita naše? Není snad úspěch Němců v právě končící hospodářské krizi něčím, co pro nás kompenzovalo špatná rozhodnutí naší domácí politiky? Místo analýzy se však ozývají jen průpovídky o národních zájmech.  

Před sto lety začala 1. světová válka. Na opascích vojáků tehdy byly nápisy "Gott mit uns". Neboli "Bůh s námi", jako by byl Hospodin patentovatelný a měl za úkol bojovat jen pro jednu stranu. Bůh ovšem nebojuje a není naším zaměstnancem či přívržencem. Když se po brutální 2. světové válce začal náš kontinent sjednocovat, byly to právě nenárodní zájmy, které byly klíčovými impulzy: Sjednotit všechen průmysl, který by mohl podpořit zbrojení a vést ke konfliktu. Uhlí, tedy energie, ocel, tedy kanóny, a atom, tedy energe i možnosti produkovat ničivé bomby, to byly první integrační oblasti.  

Bylo zahrnuto i Německo, aby se z něj už nemohl stát protestující vyvrhel, jako v roce 1919. Ono vznikající společenství si pak dalo do středu svého úsilí i lidská práva. Ve vlajce Rady Evropy a pak i Evropské unie je hvězdný kruh, připomínající svatozář panenky Marie, abychom zapomněli na sobecké národní zájmy, které jsou polarizující a už tolikrát vedly ke konfliktu.  

Snad by nám naši politici ve volebním boji měli vysvětlit, co jsou to NAŠE zájmy. A pak by to klidně mohly být i zájmy Portugalců, Irů, či Italů. Pokud ovšem i strana s křesťanským podtextem vidí jen zájmy nás Čechů, vyhlašuji já za hlavní národní zájem toto: Prosím, nezblbněme.