Za prvé: v Evropě si vzájemně v perfektní integraci ochutnáváme různé nápoje. A je nám u toho dobře. Koňak umíme odlišit od Whisky, Genever od Grappy. Za všemi těmito nápoji je balík rozdílných kultur, a pokud si nenahneme příliš, může nám být dobře – i s cizími nápoji.
Ptám se však, proč všechny dnešní debaty o metanolu sledují konfrontativní linii. Třeba: Než nám to "Evropská unie zakáže", zakážeme to sami. O den později: „Z donucení Evropské unie“. A podobné formulace. K tomu to byla Evropská komise, ne unie.
My a oni? Vždyť jen chráníme evropské spoluobčany, což bychom měli, protože jsou stejní jako my. Český mozeček už dlouho slintá u formulace: „Z donucení Evropské unie“. Jakoby Evropská unie jen rafinovaně vyhlížela, kdy u nás bude metanol v kořalkách, aby toho zneužila a omezila naši suverenitu.
Evropská je i vzpomínka na Tuzemák, produkt, který je pevně zakořeněn v komunistické tradici. Na pravý rum - na ten z cukrové třtiny - nebylo. Ani spřátelená Kuba nebyla schopná dodat dost dobrého rumu. Náhražka byla z brambor, obarvená karamelem.
Národ se přes tento známý rozdíl kvality opět dostal do konfliktu "my a oni". Oni nám zakazují náš rum, říkali ti, kteří po desetiletí nadšeně za pecí konzumovali náhražku. A za pecí chtěli zůstat. Slovní kotrmelec "tuzemák" se dnes opět dostal do médií, i když z jiného důvodu. Kdyby to byl Mimozemák, byla by pravděpodobnost, že obsahuje metanol, menší.
Podívejme se ještě na peníze. Již dlouhé měsíce česká vláda spoří. Současně stále více nezvládá management evropských fondů, z nichž by mohly plynout prostředky vůči zmíněným úsporám několikanásobné. Kmotři to ovšem nemají rádi, když je někdo opravdu kontroluje. A to u evropských fondů opravdu hrozí - nedostatečná vnitrostátní kontrola několika manipulátorů nás tedy pravděpodobně odsekne od podstatných zdrojů.
A v tomto okamžiku veřejnost dostává sousto ve stylu antického "chléb a hry". Vnitrostátní kontrola tentokrát rychle zaskakuje za onu hrozící evropskou a zakáže export destilátů. Umíme to tedy konečně?
K tomu je posledním pojmem měřítko. Ztráty špatnou péčí o fondy jsou miliardové a hlavně několikanásobné vůči úsporám českého rozpočtu, o kterých se tak velkohubě diskutuje. A ztráty firem, které vznikají zákazem prodeje a exportu lihovin, nejsou ani desetitisícina tohoto objemu.
Politování nad osudem obětí vyslovuje jen málokdo. Přitom padnout do metanolové pasti mohl každý, nejen alkoholici a bezdomovci. Solidaritu se sousedními zeměmi, které bychom dodávkami mohli ohrozit, také neprojevil nikdo. To vše by patřilo do reakce zodpovědných správců věcí veřejných - a tím nemyslím žádnou stranu.
Zato byly formulace o hrozbě akce Evropské komise suché a vhodné k tomu, pošťouchnout negativní debatu o evropské integraci ještě i takto. „Oni“ by to jinak zakázali na dva měsíce! To by nemohla lépe vymyslet ani reklamní agentura. Tato debata o minimálních finančních újmách producentů alkoholu zakrývá zadarmo katastrofální zacházení vlády s penězi v mnohem větší dimenzi.
Nechci bagatelizovat dnešní situaci poctivého producenta lihovin. Velmi lituji osudu obětí. Ale mám pocit, že z obrácení pozornosti tímto směrem vzniklo něco, co se vládní koalici velmi hodí.
Dostáváme se do pozice obézních středoevropských chrtů, běžících dostihy za kožkou, načichlou pančovanou kořalkou. A tito chrti vidí jenom ji. Zatím ti, kteří jsou chytřejší než obézní chrti, sázejí za velké peníze.
Komentář byl publikován v pořadu Zamyšlení Rádia Česko na rozhlasové stanici ČRo Rádio Česko.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
