Dva velcí šimpanzi se potkají na mýtince. Kandidát na vůdcovství se podívá na vůdce a vyrazí agresivně proti němu. Pak se mu to nezdá, a proto změní malilinko směr pochodu. Projde kolem šéfa a za ním agresivně poláme větve a praští jimi o zem. Ty větve jsou náhradním objektem agrese a tlupě to ukazuje, co by se šéfem udělal, kdyby měl odvahu. Podobně se zachoval pan prezident, když vyjel na amerického diplomata, ač jistě ví, že diplomaté nehovoří jen tak za sebe, ale mají pokyny shora.

Téma je ovšem vážné. Jak se s úctou sklonit před těmi, kdo nás osvobodili. A jak to vlastně je s tou svobodou? Pro lidi v koncentrácích postup Rudé armády opravdu svobodu znamenal. Ovšem do zemí, odkud Rudá armáda vyhnala odporné nacisty, nakonec úplná svoboda nepřišla. Je to opravdu rozporuplná vzpomínka, protože statisícům Rudoarmějců, kteří byli podřízeni rozkazům a umírali na frontě, se toho moc vyčítat nedá. Byli ovšem převodovou pákou opravdu násilného režimu, režimu Stalinova.