Česká republika je ryze suchozemským státem. Stručně a geniálně vyjádřil tento fakt jeden z otců – zakladatelů, Milan Rastislav Štefánik, již v samotných počátcích novodobé československé státnosti slovy "Vzduch je naše moře!“. Díky jistému panu Koženému už naše země nedisponuje ani vlastním námořnictvem. Přesto má česká armáda dlouholetou tradici v něčem, co jsem pracovně nazval "námořní dobrodružství". Míním skutečně českou armádu, AČR, nikoliv ČSLA nebo Pohraniční stráž a jejich ozbrojené hlídkové říční čluny, nebo ČS legie a jimi za zlato generála Kolčaka zakoupené lodě. Stručně si je zrekapitulujme.

Dobrodružství první. Kdysi dávno, kolem roku 1994, se mezi zasvěcenými tradoval vtip, že Česká republika zakoupí pro svou armádu prostřednictvím tehdejšího náměstka MO, jistého Miroslava Kalouska, vyřazenou letadlovou loď, kterou bude provozovat na Orlíku. To souviselo s úvahami o pořízení starších amerických letounů F/A-18 Hornet čistě námořní verze. Pro ČR a její armádu. Po vzoru Švýcarska, a s pomocí švýcarských krajanů. Naštěstí z tohoto projektu sešlo.

Dobrodružství druhé. Někdy kolem roku 1996 byl na MO vážně zkoumán projekt nákupu vysloužilé sovětské vojenské ponorky projektu 641 (v kódu NATO zvané Foxtrot) od polského námořnictva. Údajně proto, že jistá obchodní firma potřebovala zajistit doprovod námořních lodí, převážejících náklady jí překupovaných zbraní, ozbrojeným vojenským plavidlem. A české ministerstvo obrany by jí mohlo tuto službu poskytovat vlastní ponorkou podstatně levněji, než námořnictva armád jiných zemí. Ani tohle se naštěstí nepovedlo.

Dobrodružství třetí. Jen o něco později, v roce 2008, obdržela česká ministryně obrany, víceméně vtipně přezdívaná "Krvavá Vlasta", od svého albánského protějšku dar vpravdě danajský. Bývalou sovětskou ponorku projektu 613 (v kódu NATO označovanou Whiskey) z roku 1954. Ponorka měla být dopravena z Albánie do Prahy s cílem vybudovat z ní muzeum studené války. I tento poněkud šílený projekt, který mělo opět (jak jinak) hradit MO ČR ze svého chudičkého rozpočtu, díky Bohu skončil v zapomnění.