Česká republika je ryze suchozemským státem. Stručně a geniálně vyjádřil tento fakt jeden z otců – zakladatelů, Milan Rastislav Štefánik, již v samotných počátcích novodobé československé státnosti slovy "Vzduch je naše moře!“. Díky jistému panu Koženému už naše země nedisponuje ani vlastním námořnictvem. Přesto má česká armáda dlouholetou tradici v něčem, co jsem pracovně nazval "námořní dobrodružství". Míním skutečně českou armádu, AČR, nikoliv ČSLA nebo Pohraniční stráž a jejich ozbrojené hlídkové říční čluny, nebo ČS legie a jimi za zlato generála Kolčaka zakoupené lodě. Stručně si je zrekapitulujme.
Dobrodružství první. Kdysi dávno, kolem roku 1994, se mezi zasvěcenými tradoval vtip, že Česká republika zakoupí pro svou armádu prostřednictvím tehdejšího náměstka MO, jistého Miroslava Kalouska, vyřazenou letadlovou loď, kterou bude provozovat na Orlíku. To souviselo s úvahami o pořízení starších amerických letounů F/A-18 Hornet čistě námořní verze. Pro ČR a její armádu. Po vzoru Švýcarska, a s pomocí švýcarských krajanů. Naštěstí z tohoto projektu sešlo.
Dobrodružství druhé. Někdy kolem roku 1996 byl na MO vážně zkoumán projekt nákupu vysloužilé sovětské vojenské ponorky projektu 641 (v kódu NATO zvané Foxtrot) od polského námořnictva. Údajně proto, že jistá obchodní firma potřebovala zajistit doprovod námořních lodí, převážejících náklady jí překupovaných zbraní, ozbrojeným vojenským plavidlem. A české ministerstvo obrany by jí mohlo tuto službu poskytovat vlastní ponorkou podstatně levněji, než námořnictva armád jiných zemí. Ani tohle se naštěstí nepovedlo.
Dobrodružství třetí. Jen o něco později, v roce 2008, obdržela česká ministryně obrany, víceméně vtipně přezdívaná "Krvavá Vlasta", od svého albánského protějšku dar vpravdě danajský. Bývalou sovětskou ponorku projektu 613 (v kódu NATO označovanou Whiskey) z roku 1954. Ponorka měla být dopravena z Albánie do Prahy s cílem vybudovat z ní muzeum studené války. I tento poněkud šílený projekt, který mělo opět (jak jinak) hradit MO ČR ze svého chudičkého rozpočtu, díky Bohu skončil v zapomnění.
Teď to ale vypadá, že novému „námořnímu ataku“ se už asi nevyhneme. Spojené státy se totiž definitivně rozhodly (z celkem průhledných důvodů), že si ČR, coby jejich věrný souputník, koupí tucet vrtulníků firmy Bell, z toho 8 víceúčelových UH-1Y Venom a jako třešničku 4 bojové stroje AH-1Z Viper. Vše bratru za 14,5 miliardy korun. U Bellů totiž nakonec slevili, tedy údajně. Původně prý chtěli těch miliard 19. Zřejmě mají dobrá srdce.
UH-1Y Venom je dvoumotorový víceúčelový vrtulník, vyvinutý a vyráběný speciálně pro americkou námořní pěchotu. Je tedy deklarativně "víceúčelový" (jak požaduje AČR), ale jeho "víceúčelovost" se týká výhradně možností využití jako podpůrného vrtulníku v globálních misích US Navy. Rozhodně ne "víceúčelovosti" ve smyslu požadavků na víceúčelové vrtulníky čistě suchozemských (jak jsem již vzpomenul) ozbrojených sil ČR, nedisponujících jinými plavidly než několika gumovými čluny a (snad, ale nevím to jistě) několika čluny v rámci ženijních pontonových mostních souprav.
Nemajíce námořnictvo, k čemu nám budou tyto de facto jinak než ve vojenských zahraničních misích nevyužitelné stroje? Na rovinu - naprosto na nic! Žádná pomoc při záplavách, žádné evakuace při katastrofách, žádná státní záchranná služba. Proč je tedy bude chudá ČR, bez imperiálních choutek, navíc člen EU, v jejímž rámci se vyrábí hned několik daleko vhodnějších (a levnějších) typů vrtulníků, nakupovat jako jediný stát mimo USA?
Na to je velmi jednoduchá odpověď. Americká armáda potřebuje zřídit ve východní Evropě velkou, dobře personálně a materiálně zajištěnou logistickou základnu pro opravy těchto strojů, zahrnující rovněž sklady náhradních dílů. Pokud možno za peníze hostitelské země. Pár v americkém stylu vycvičených maníků a 8 záložních strojů, jejichž nákup a údržbu bude platit někdo jiný než US Navy, se rozhodně také hodí.
Bohužel to vypadá, že tentokrát nemáme jako stát sebemenší šanci jakkoliv uhnout. Kde se asi vzal ten obrovský politický tlak na ČR, vedený podle zásad hybridní války? Kde se vzalo Čapí hnízdo? A Milion chvilek pro demokracii? A nepřetržité mediální útoky proti Andreji Babišovi ze strany ČT? Je to jen náhoda, že vše začalo utichat v okamžiku, kdy do té doby vzdorující český premiér osobně "kývl" americkému prezidentovi na tuto pro ČR absolutně nevýhodnou akvizici? A dostalo se mu v této věci nějakého ujištění během jeho "přátelské" návštěvy v Langley?
To jsou naprosto legitimní otázky, které bychom měli jako občané naší vládě a jejímu šéfovi klást. Protože „akce vrtulníky“ se nás přímo bytostně dotýká. Ať už tím, že pan premiér svým přikývnutím nám, občanům, "nadělil" privilegium toto aktuální námořní dobrodružství české armády, jehož celková cena v konečném důsledku bohatě překročí 50 miliard korun, v plném rozsahu zaplatit, nebo tím, že se podobná "unikátní" základna stává automaticky cílem pro preventivní úder. Pražáci se mohou v případě skutečného konfliktu jen modlit, aby nebyl jaderný. LOM je totiž na území Prahy 10, navíc hned vedle velkého vojenského letiště.
Jaroslav Štefec, Člen politického hnutí BEZPEČNOST, ODPOVĚDNOST, SOLIDARITA
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
