Stejně platí, že ladí s prostředím a atmosférou letního večera pod hvězdami, často nabízí i děj blízký místu, v němž se odehrává. Za letošní premiérou stál osvědčený autorský, současně inscenační tým z domovského MdB. Trojici libretistů tvoří Stanislav Slovák (současně režisér), Jan Šotkovský (dramaturg) a Petr Štěpán (herec, společně s Šotkovským autor textů písní). Výčet by nebyl úplný bez komponisty Karla Cóna, který má současně na starosti hudební nastudování a vládne dirigentskou taktovku.
Autoři jsou zárukou inteligentního humoru, mají za sebou řadu úspěšných hudebních komedií s jasně rozpoznatelným rukopisem, plným osobité invence a kreativity. Každá z jejich inscenací nese punc originálního vidění, dovedností kombinovat nečekané, čerpat i parodicky transformovat z různých zdrojů a žánrů. Styl vyprávění rezonuje s percepcí dnešních diváků, počítá se smyslem pro hru i ochotou zapojit se vlastní obrazotvorností. Zvlášť blízký je myslím mladším generacím, oslovuje však a baví bez rozdílu věku.
J. Šotkovský, způsob komiky přibližuje, když hovoří o „spojování nepravděpodobného a pestrém balábile“ jako podstatném rysu tvorby vzešlé ze společné dílny. Nonsens, který si lehce pohrává s historickými reáliemi a nerespektuje, ba žertuje s fakty, nemusí být ovšem každým přijímán s nadšením. Věci nepravděpodobné, ba absurdní, se ovšem pojí nejen fantazií, ale i děním v reálném životě. V tom druhém někdy k smíchu, jindy k pláči či vzteku. Autoři sázejí na propojení faktů s fikcí k výslednému humoru a komice. Už název dosud posledního uvedeného titulu autorského tria „Brněnské kolo aneb Jak ukrást Věstonickou venuši“, napověděl, že „pestré balábile“ tu bude obsaženo v nejvyšší koncentraci.
Závěrečná premiéra se odehrála 16. června, diváci měli možnost zhlédnout představení i v některé z osmi následujících repríz. Není bez zajímavosti, že již třetí z téže „dílny“, věnovanou významnému výročí. (Cyril a Metoděj (2013), který se vymykal z žánru hudebních komedií, připomenul 1150 let od příchodu věrozvěstů na Moravu. Mendel aneb Vzpoura hrášků (2015) byl uveden u příležitosti 150. výročí přednášek zakladatele genetiky.) Brněnské kolo je součástí oslav dvoustého výročí založení Moravského zemského muzea.
Autoři původně zamýšleli zdramatizovat některou ze známých brněnských pověstí, případně některé propojit, snad formou koláže. Nakonec od tohoto záměru upustili. Základním kamenem a osou hry sic zůstává Brněnské kolo, to legendární zachovává významnou roli, stává se však jen jakýmsi „předskokanem“. Celek je budován na soukolí více kol a koleček, v jejichž pozadí stojí tajemný exponát – ve skutečnosti stroj času. Epochální vynález je dílem slavného T. A. Edisona, za spolupráce se zapomenutým brněnským géniem Antonem Cajthamlem. Nešťastným zásahem do stroje se druhý ze jmenovaných ocitl v Brně o sto třicet let v budoucnosti, tedy v našem dnešku.
Odtud se odvíjí pestrý děj, ve kterém se splétají a setkávají brněnské legendy, slavné osobnosti z různých dob. Stroj času se vymknul kontrole Strážců muzea, kteří dbají, aby nedošlo ke smíšení minulosti s přítomností a legend s fakty. Jako před sto třiceti lety při návštěvě Edisona, tak i dnes, má poruchu na svědomí jeden a týž Anton, v současnosti strejda Tonda, provázející trojici dětí k prohlídce muzea. Jeho pozornost strhne tajemný exponát, ve kterém poznává známý stroj. Způsobí další poruchu, která přináší časový zmatek, setkání těch, kteří by se za běžných okolností setkat nemohli. Všichni se spojí, aby zabránili dvojici brněnských grázlů v krádeži nejvzácnějšího muzejního exponátu: Věstonické venuše. V porovnání s předchozími inscenacemi nemá děj tak jednoduchou a přímou linku, záběr je širší, orientace a percepce diváka může chvíli pokulhávat, než pochopí a ocení, že autoři mají vše precizně promyšleno, kola a kolečka zapadají do sebe a točí se až k závěrečnému vítězství nad grázly a happy endu. Inscenace se opírala o výborné herecké výkony, jedince těžko vyzvedávat. Hlavní role svérázného génia Cajthamla byla jak šita na míru Michalu Isteníkovi, pozornost vzbudily i nové mladé posily souboru.
„Hra se zpěvy, moderní pohádka pro děti všeho věku, detektivka i s-f žánr“ přináší množství komických situací a dějů, často nečekaných a překvapivých. Navázala na předchozí úspěšné hudební komedie autorského a inscenačního týmu. Na letní scénu přinesla humor, vtip i hudební parodie: balábile s kolem fantazie roztočeným na vysoké obrátky. Naplnila diváckou potřebu po inteligentním humoru i příjemném oddechu pod letní oblohou.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
