Jaroslav Štěpaník: Dění v Brně

Janáčkovo kulturní centrum

Výzvou z minulosti je výstavba koncertního sálu. Filharmonie Brno se řadí k největším středoevropským orchestrům i svou úrovní a mezinárodním renomé. Důstojné podmínky ke koncertům s nezbytným zázemím si rozhodně zaslouží a potřebuje. Besední dům, stavba T. Hansena z roku 1873, je historickou a reprezentativní budovou, k velkým koncertům však nedostačuje. Krásný sál má nedostatek míst pro návštěvníky, z hudebního tělesa se na pódium směstná tak polovina ansámblu. Mnohaleté úsilí, podporované řadou institucí a významných osobností, zdá se, vede k cíli. Ukončena byla 1. etapa výstavby – podzemní garáže. Pro 2. etapu bylo vydáno územní rozhodnutí. Dodavatelem projektové dokumentace pro stavební povolení a projektové dokumentace nadzemní části Janáčkova kulturního centra se stal tým Nagata Acoustics America, Konior Studio a Architekti Hrůša & spol., Atelier Brno. Nejen kulturní Brno s napětím očekává pokračování výstavby moderního sálu v centru města a jeho plánované otevření Janáčkovou hudbou v roce 2020.

Za Lužánkami

V problémech se ocitá správný záměr navrátit prostoru za parkem Lužánky podobu tradičního sportovního centra. V lednu 1947 tu byl otevřen Brněnský národní brněnský hokejový stadion, v roce 1963 zastřešený. Od založení klubu v roce 1953 tu měla domovské právo slavná Kometa v letech své dominance. Po pádu režimu dochází k privatizaci, v roce 2000 je hala definitivně uzavřena, po čtyřech letech zcela zchátralá, odstraněna demolicí.

Výstavbě fotbalového stadionu za Lužánkami předcházely neúspěšné pokusy již za 1. republiky i později. V roce 1953 se podařilo, nový stadion se otevřel, a to nejen kopané. Odehrály se tu i atletické soutěže, byl např. místem dojezdu etapy tehdy populárního Závodu míru Praha-Berlín-Varšava. Po dokončení tribuny byl stadion největším v republice. Odehrála se tu řada mezinárodních utkání. V roce 1978 zde FC Zbrojovka Brno slavila svůj dosud jediný titul mistra republiky. I když řadu let nic nenasvědčuje, že by do bojů o nejvyšší příčky zasáhla, jisté je, že stadion citelně městu chybí. Doslova masový projev společného přání a vůle nabudil fotbalista Petr Švancara v roce 2015. Fanoušci se pod jeho taktovkou nejprve dali do úpravy hřiště a ochozů, pak se sem na exhibiční utkání se Švancarovou rozlučkou vměstnalo na 35.000 diváků. Unikátní akce v „troskách" sportoviště vzbudila pozornost i ve světě a dočkala se ocenění. Přišel i příslib, že nový stadion na místě, kam patří, bude. Nyní se ukazuje, že to tak snadné není. Naopak. Stíny divokých devadesátých let jen tak nezmizí. V roce 1990 se areál stal majetkem společnosti Boby Revue. Město ho sice později odkoupilo, část pozemků a nemovitostí, které by nyní výstavbě musely ustoupit, jsou však ve vlastnictví soukromého majitele. Podnikatel je ve výhodné vyjednávací pozici. Výměna pozemků a finanční úhrada ho neuspokojuje. Přistoupil by na směnu za několik atraktivních budov v centru města. Zde se uvažuje mj. o renesančním Domu pánů z Kunštátu, nyní součástí Domu umění a nedávno zdařilé rekonstruované tržnici na Zelném trhu. Mám rád sport stejně jako kulturu a místo za Lužánkami neodmyslitelně spjaté s brněnským hokejem a fotbalem. K souhlasu s takovou směnou bych však ruku těžko zvedal. Patriotismus má v byznysu jen málokdy místo, těžko však předat cenné budovy tam, kde chybí. Možná nezbude než tradiční lokalitu populárních sportů opustit a místo pro sportovní stánky zvolit jinde.

Nádraží

Asi největším a nejvleklejším symbolem brněnského čekání je vlakové nádraží. Že stávající nestačí, se vědělo dávno v minulém století. Ve dvacátých a třicátých letech proběhlo několik urbanistických soutěží. V roce 1924 padl první návrh k odsunu nádraží na jih („U řeky"). V roce 1933 při architektonické soutěží, ze čtyř variant řešení navržených B. Fuchsem, J. Kumpoštem a F. Sklenářem, podpořilo město odsunutou variantu. Část veřejnosti byla proti. Zásadní otázka a jádro sporu, zda nádraží ponechat v podstatě na stávajícím místě či zvolit odsun, trvá dodnes. Nelze tu popsat celou historii střetů, ani výčet argumentů pro a proti. Vše je však podrobně zmapováno a medializováno.

V roce 1966 se počítalo s odsunutou variantou, v roce 1987, ekonomicky nesnadném období, k technicko-ekonomické úrovni návrhu řešení odsunu, vyjádřila pochyby studie Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. V roce 1991 vznikla další studie. Jako nejlepší byla zvolena opět varianta odsunu. V roce 2002 její realizaci umožňuje územní plán města Brna. Střet mezi zastánci variant „nádraží ve středu" (Pod Petrovem) a odsunu na jih (U řeky) pokračuje. Na straně příznivců „nádraží ve středu" stojí z politických stran tradičně Zelení, nyní také občanská iniciativa Žít Brno. Mají podporu aktivistů, hodně příznivců mezi mladými, na své straně také část odborníků, architektů. Přesvědčit se snažili i referendy obyvatel Brna (2004 a 2013). Výsledky mnoho nepřinesly, již pro malý počet zúčastněných. Také nedávná anketa zjišťující názory obyvatel města nedává zřetelný obraz. Lze vykládat různě a příznivci obou stran tak také činí.

Pro a proti

Vleklý případ „brněnského nádraží" mj. vypovídá o úskalích referenda při rozhodování o složitém, multioborovém odborném problému s velkým společenským dosahem a přesahem do budoucna. Zdá se, že přináší vyšší nároky než zpochybňovaná přímá volba politických představitelů. Většina občanů, myslím, spíš posoudí a zvolí z těch, které měla ze slov a skutků možnost poznat. Posoudit vhodnost polohy nádraží je složitý, komplexní problém. Předcházet by musela dlouhodobá objektivní informační kampaň. I tak by se mnozí pro nezájem či nedostatek znalostí nezúčastnili. Někteří volí spíš vedeni tradicí a pragmaticky. – Nejlíp nechat věci, jak jsou, pokud jde o nádraží mít je co nejvíc po ruce s nejrychlejším přestupem na tramvaj. Jenže: problém se zdaleka netýká jen Brna, dokonce ani jen těch z okolí, co vlakem dojíždějí. Jde o problém celorepublikové dopravní železniční sítě.

Oba tábory mají na své straně architekty i další odborníky. Oba návrhy, jak „U řeky", tak „Pod Petrovem" jsou zajímavé a mají svá plus. Nejde rozhodně o volbu mezi výborným a špatným. Spíš o posouzení, který v součtu přináší víc výhod, či méně nevýhod. Po zvážení všech pro a proti, jsem od počátku pro variantu odsunu. Podle mého názoru je řešením nosným, racionálnějším, ekonomičtějším, reálnějším a časově v bližším dohledu.

Současné nádraží v centru vlastně není. Bylo postaveno na okraji města za někdejšími hradbami, na „zelené trávě". Prázdná jižní planina za ním straší dodnes coby velká a viditelná ostuda Brna. Nové nádraží přinese rychlejší postupné řešení a oživení zanedbané, léta opomíjené lokality. Zda bude řešeno citlivě ve vztahu k centru a městu bude záviset na kompetenci radních. Sousední Heršpická je dnes živou třídou. Vytýkat lze některé zdejší stavby. Kdo však odbočí ze silnice, setká se tu s hloučky diskutujících mladých lidí, často tu nepřevažuje čeština. 800 metrů k dnešnímu rozjezdu tramvají není žádnou vzdáleností.

Obdivované brněnské rozjezdy tramvají jako jeden z argumentů pro „nádraží ve středu" nemusí být zavrženy. Při diskusích o vzdáleném nádraží vždy vzpomenu, jak jsem takovou vzdálenost denně šlapal od tramvaje blátem a výmoly do bytu na sídlišti a ráno naopak. Za nějaký čas tu byl trolejbus s rychlým spojením od centra až k domu. Dnes se tyto problémy řeší navíc přece jen rychleji. Zamyšlení a řešení si žádá spíš samo stanoviště tramvají v přednádražním prostoru. „Vstupní brána" města připomíná dnes spíš zvláštní zmatečné dění s koloritem zástupů pasažérů, často kličkujících kolejišti, obcházejícími či přeskakujícími hrazení nástupních ostrůvků. Zavedení tramvají do podzemí, jak se před lety správně uvažovalo, by mohlo být řešením.

Za nejvážnější argument příznivců nádraží Pod Petrovem považuji názor, že utlumen by mohl být život centra, které by se ocitlo v jisté izolaci. Samozřejmě, hodně by záleželo na „osvícenosti" reprezentantů města. Z vylidnění centra byly obavy při vzniku velkých nákupních center. Nestalo se. Naopak, dnešní vnitřní Brno viditelně ožilo, jak nikdy předtím. Přitahuje množství osobitých kavárniček, vinárniček a bister, ještě víc by bylo třeba přitažlivých obchůdků, s tím, co v hypermarketech není. Hlavní turistické atraktivity v centru zůstávají, jsou tu divadla, galerie, muzea, kluby a další společenská místa. Brzy snad i nový koncertní sál. Na jihu vznikne časem pouze nová, doufejme že výstavná, nová čtvrt. Do historického centra to odtud bude blíž než z většiny ostatních čtvrtí.
Bydlím delší čas mimo Brno, vlakem sem nejezdím. (Ostatně, větší část z okolí dojíždí autobusy nebo po vlastní ose.) Nové nádraží tak trochu bude mít i jistou podobnost s letištěm. Třeba počítat i s přestupem na vlak třeba z vlastního vozu. Budou sem možná přijíždět ti z jiných míst, kteří budou potřebovat z vozu třeba jen vyložit kufry (to je na dnešním nádraží velmi náročná záležitost), nebo i auto tu na čas odstavit. To už je ale budoucnost, která později narozeným ukáže, jak vše dopadlo.

Důležité, že věci se blíží k řešení. Variantu U řeky podpořil Jihomoravský kraj, Kancelář architekta města Brna, Rada města Brna. Lze předpokládat, že získá i hlasy zastupitelů. To vše bude významné pro rozhodnutí a zahájení stavby, jak se nedávno na tiskové konferenci v Brně vyjádřil ministr dopravy D. Ťok.

Docela závěrem z brněnského dění stojí za připomenutí úspěšný převod výstaviště. Roku 1998 se většinovým vlastníkem staly Messe Düseldorf. V roce 2016 se majoritním a posléze jediným akcionářem firmy Veletrhy Brno a.s. stává město. Brnu se tak navrací jeden z jeho klenotů.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.