Jaroslav Štěpaník: Dění v Brně

23.02.2018 18:27 | Zprávy
autor: PV

Před blížícími se volbami nejen Brňané, ale i ti, kteří mají k jihomoravské metropoli blízko, jistě zvažují, jak se vedení města podařilo posunout vpřed některé z velkých záměrů.

Jaroslav Štěpaník: Dění v Brně
Foto: Martin Šimák
Popisek: Pohled na Brno shora, letecký snímek

Janáčkovo kulturní centrum

Výzvou z minulosti je výstavba koncertního sálu. Filharmonie Brno se řadí k největším středoevropským orchestrům i svou úrovní a mezinárodním renomé. Důstojné podmínky ke koncertům s nezbytným zázemím si rozhodně zaslouží a potřebuje. Besední dům, stavba T. Hansena z roku 1873, je historickou a reprezentativní budovou, k velkým koncertům však nedostačuje. Krásný sál má nedostatek míst pro návštěvníky, z hudebního tělesa se na pódium směstná tak polovina ansámblu. Mnohaleté úsilí, podporované řadou institucí a významných osobností, zdá se, vede k cíli. Ukončena byla 1. etapa výstavby – podzemní garáže. Pro 2. etapu bylo vydáno územní rozhodnutí. Dodavatelem projektové dokumentace pro stavební povolení a projektové dokumentace nadzemní části Janáčkova kulturního centra se stal tým Nagata Acoustics America, Konior Studio a Architekti Hrůša & spol., Atelier Brno. Nejen kulturní Brno s napětím očekává pokračování výstavby moderního sálu v centru města a jeho plánované otevření Janáčkovou hudbou v roce 2020.

Za Lužánkami

V problémech se ocitá správný záměr navrátit prostoru za parkem Lužánky podobu tradičního sportovního centra. V lednu 1947 tu byl otevřen Brněnský národní brněnský hokejový stadion, v roce 1963 zastřešený. Od založení klubu v roce 1953 tu měla domovské právo slavná Kometa v letech své dominance. Po pádu režimu dochází k privatizaci, v roce 2000 je hala definitivně uzavřena, po čtyřech letech zcela zchátralá, odstraněna demolicí.

Výstavbě fotbalového stadionu za Lužánkami předcházely neúspěšné pokusy již za 1. republiky i později. V roce 1953 se podařilo, nový stadion se otevřel, a to nejen kopané. Odehrály se tu i atletické soutěže, byl např. místem dojezdu etapy tehdy populárního Závodu míru Praha-Berlín-Varšava. Po dokončení tribuny byl stadion největším v republice. Odehrála se tu řada mezinárodních utkání. V roce 1978 zde FC Zbrojovka Brno slavila svůj dosud jediný titul mistra republiky. I když řadu let nic nenasvědčuje, že by do bojů o nejvyšší příčky zasáhla, jisté je, že stadion citelně městu chybí. Doslova masový projev společného přání a vůle nabudil fotbalista Petr Švancara v roce 2015. Fanoušci se pod jeho taktovkou nejprve dali do úpravy hřiště a ochozů, pak se sem na exhibiční utkání se Švancarovou rozlučkou vměstnalo na 35.000 diváků. Unikátní akce v „troskách" sportoviště vzbudila pozornost i ve světě a dočkala se ocenění. Přišel i příslib, že nový stadion na místě, kam patří, bude. Nyní se ukazuje, že to tak snadné není. Naopak. Stíny divokých devadesátých let jen tak nezmizí. V roce 1990 se areál stal majetkem společnosti Boby Revue. Město ho sice později odkoupilo, část pozemků a nemovitostí, které by nyní výstavbě musely ustoupit, jsou však ve vlastnictví soukromého majitele. Podnikatel je ve výhodné vyjednávací pozici. Výměna pozemků a finanční úhrada ho neuspokojuje. Přistoupil by na směnu za několik atraktivních budov v centru města. Zde se uvažuje mj. o renesančním Domu pánů z Kunštátu, nyní součástí Domu umění a nedávno zdařilé rekonstruované tržnici na Zelném trhu. Mám rád sport stejně jako kulturu a místo za Lužánkami neodmyslitelně spjaté s brněnským hokejem a fotbalem. K souhlasu s takovou směnou bych však ruku těžko zvedal. Patriotismus má v byznysu jen málokdy místo, těžko však předat cenné budovy tam, kde chybí. Možná nezbude než tradiční lokalitu populárních sportů opustit a místo pro sportovní stánky zvolit jinde.

Nádraží

Asi největším a nejvleklejším symbolem brněnského čekání je vlakové nádraží. Že stávající nestačí, se vědělo dávno v minulém století. Ve dvacátých a třicátých letech proběhlo několik urbanistických soutěží. V roce 1924 padl první návrh k odsunu nádraží na jih („U řeky"). V roce 1933 při architektonické soutěží, ze čtyř variant řešení navržených B. Fuchsem, J. Kumpoštem a F. Sklenářem, podpořilo město odsunutou variantu. Část veřejnosti byla proti. Zásadní otázka a jádro sporu, zda nádraží ponechat v podstatě na stávajícím místě či zvolit odsun, trvá dodnes. Nelze tu popsat celou historii střetů, ani výčet argumentů pro a proti. Vše je však podrobně zmapováno a medializováno.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Mgr. Adéla Šípová byl položen dotaz

Migrační pakt

Mě by spíš zajímalo, jak řeší migrační pakt nebo cokoliv/kdokoliv to, aby se sem nelegální migranti vůbec nedostávali? K čemu je takové poloviční řešení, že je sem necháme přicestovat a pak budeme řešit, jak je vrátit nebo co s nimi? A když ten pakt tak hájíte, vy souhlasíte i s tou povinnou solidar...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Politické školení mládeže v režii V. Moravce a ČT

12:17 Jiří Paroubek: Politické školení mládeže v režii V. Moravce a ČT

Na Štědrý večer jsem k svému překvapení zahlédl na ČT24 od 21 hodin probíhající pořad Václava Moravc…