Před časem jsem publikoval na CFP článek pod názvem „Koho volit?“( 22.6.2017), v němž jsem kriticky hovořil o programu SPD. Byl jsem ale překvapen reakcemi, které zaznívaly od příznivců této strany. Nejednalo se však o logické protiargumenty, ale v podstatě jen o urážky a dokonce jsem byl obviněn z vlastizrady, protože jsem si dovolil kritizovat T. Okamuru.

Rád bych zrekapituloval a objasnil, o co v původním článku šlo.

a/ SPD nereflektuje většinu problémů, které stojí před tímto státem a jeho obyvateli, byť se uchází o jejich přízeň v nastávajících volbách. Je tedy zřejmé, že je buď vůbec nevidí, nebo je prostě řešit nechce. V obou případech je to špatná zpráva jak pro voliče, tak i pro náš stát;

b/ i v těch několika sporadických případech, kde SPD problém zaznamenává, si nevytváří podmínky pro možnost řešení, ale schovává se za referenda, tedy za rozhodnutí jiných. A to i v případech, kdy žádné referendum není zapotřebí (viz například vystoupení z NATO) a v případech, kde je nutno jednat v podstatě bezodkladně. Je to tedy neodbornost nebo záměr? Je třeba si uvědomit fakt, že pokud se požadované případné referendum zpozdí či jeho výsledek nevyjde (dojde totiž k velké mediální masáži občanů pro setrvání v EU a v NATO) a my se neoddělíme od těchto organizací, pak SPD neprosadí ve volebním období vůbec nic. Možná ale, že o to právě jde. Alespoň bude na co se vymluvit. Nikdo nemůže bojovat proti zavážení naší země migranty z mimoevropských zemí a přitom zůstat v organizaci, která tento projekt spoluorganizuje a spolufinancuje. Jestli chce SPD něco ze svého programu prosadit, musí bojovat za vytvoření základních předpokladů pro realizaci svého programu a ne své programové záměry vzápětí relativizovat odkazem na referenda. Tím totiž relativizuje i možnost dosažení svých programových cílů, či dokonce i svůj záměr vůbec je prosazovat do praxe. Navíc volby samy jsou referendem!

c/ celkový přístup SPD v podobě v podstatě nenáročného volebního programu budí dojem, že je úmyslně tak bezzubý jen proto, aby se SPD mohla nabídnout prakticky komukoliv do budoucí koaliční vlády. A není to o počtu programových záměrů, je to především o jejich významu a aktuálnosti. Je to o žebříčku priorit z hlediska našeho státu a jeho občanů;