Autor článku vyslovuje svá kategorická přesvědčení o tom, že doposud jsme jednali „v souladu se zájmy spojenců“ a cesta podle něj překračuje únosnou mez vyváženého přístupu mezi zájmy politickými a ekonomickými, které doposud byly „zajedno se západními zeměmi“. Ona únosná hranice prý tkví v tom, že ČR je zapojena v prvé řadě do západního společenství a je členem Evropské unie a NATO.

Rád bych proto alespoň krátce reagoval a představil jiný pohled bez ideologie a předsudků o tom, jaké jsou zájmy a současné pozice našich spojenců ze západních zemí a z Evropské unie ve vztahu k Číně a to nikoliv na domněnkách, ale faktech.

Čína je zemí, ve které žije 20% světové populace (oproti 7% v Evropské unii, 4,5 % v USA nebo 2% v Rusku). V následujících 5 letech dosáhne čínský dovoz hodnoty 10 biliónů USD a zahraniční investice přesáhnou 500 miliard USD. Čína je druhou a dlouhodobě nejrychleji rostoucí ekonomikou světa a je téměř jisté, že do roku 2030 vystřídá USA na pozici největší světové ekonomiky.

Pro EU je Čína nejen největším obchodním, ale i strategickým partnerem a významným hráčem i spoluhráčem na světové scéně. Je logické, že evropská politická reprezentace považuje Čínu za rovnocenného a významného partnera a snaží se velmi pozitivně a dynamicky posilovat a prohlubovat partnerství mezi Čínou a EU a jejími jednotlivými zeměmi.

Čínu proto v prosinci roku 2013 s největší oficiální delegací Albionu v jeho historii navštívil premiér David Cameron. Delegace vedená kancléřkou Angelou Merkelovou byla pro změnu největší delegací v celé historii Číny a v roce 2012 byla Čína jedinou zemí, kterou kancléřka navštívila dokonce dvakrát. Prezident Francois Hollande představil svoji vizi francouzsko-čínských vztahů před studenty jedné ze Šhanghajských univerzit při své cestě do Číny v dubnu 2013.