Žádné slovo tu není zbytečné, všechna budí spravedlivé rozhořčení. Pevnost jako symbol snahy nenechat se vystrnadit z teplých ďolíčků. Úředník jako symbol nesmyslných předpisů, jež brání svobodnému rozvoji jednotlivce, přičemž sám má patologické sklony být korumpován. A šlechta, to je přece odvěký nepřítel všech českých demokratů, s čestnými výjimkami Karla Schwarzenberga a Jaroslava Lobkowicze, jelikož jsou poslanci TOP 09. Jestli tahle nálepka k zákonu nepřilne jak psí víte-co ke vroubkům podrážky, sním bez reptání Big MacBůček a zapiju ho olejem, v němž smažili hranolky.  

Nálepkování čili etiketalizace, v newspeaku politického marketingu labeling, patří k moderní politice od chvíle, kdy se zrodila. Kromě negativních nálepek, v nichž vynikali jak nacisté – připomeňme si například židobolševické plutokraty - tak komunisté – viz jejich váleční štváči snažící se zničit tábor míru, existovalo vždy i nálepkování s cílem vyvolat pozitivní reakci. Nejjednodušší je důsledné přiřazování výrazu nový, dávající najevo, že z toho starého sebou nesu jen správné a dobré.  

Platí to v šíři celého politického spektra - od neokonzervativců přes neoliberály až k nové levici. A ničím jiným než pozitivní nálepkou nebyl konec konců slogan Československého jara v roce 1968 – socialismus s lidskou tváří.  

Mistry v pozitivním nálepkování svých projektů nebo sebe sama u nás jsou pak Václav Klaus a Miloš Zeman. První z nich jednou mistrovsky prodával politický podraz na všech svých voličích pod ctihodně znějící etiketou opoziční smlouva, jindy zase zmírňoval následky volební katastrofy úžasnou nálepkou nevýhra. Miloš Zeman si pro sebe vymyslel volební nálepku chci být prezidentem dolních deseti miliónů, čemuž samozřejmě ani on sám, jakožto člověk, který se nikdy nestydí dát najevo, že je o hodně chytřejší než ostatní, nemůže věřit. Jenže říkat o sobě ve volbách nejsem jeden z vás, což jinak zdůrazňuje při každé příležitosti, by chytré nebylo, že.  

Kalousek, zdá se, zvolil k nálepkám opačný přístup. Nenálepkuje sebe, ale ty ostatní, nebo to, co ostatní vymysleli. Když rozbor zákona nahradí nálepkou pevnost, úřednické šlechty, k čemuž, je-li tazatel příliš dotěrný dodá, že vadí též navrhovaná kaskádovitost státní správy, víme rázem, že něco takového nejspíš dobré být nemůže – a taky to nebude, jak se lidově říká, transparentní.