I když je okurková sezona, poskytl režisér Václav Marhoul rozhovor Bakalově DVTV (k zhlédnutí ZDE). Marhoul nám v tomto interview říká, že předpokládal, že v době uvedení filmu „Evropa bude čelit tomu nejzákladnějšímu, co ta knížka nese jako poselství, což je strach z odlišnosti a ten strach vzbuzuje agresivitu“. Dovoluji si namítnout, že toto je velice diskutabilní tvrzení. Strach z odlišnosti vzbuzuje často jen nedůvěru a opatrnost. A opatrnost je matka moudrosti. Někdy naopak odlišnost vzbuzuje zájem o nové a cizí. Stává se ovšem, že pokud jdete do hloubky, poznáte, že ta odlišnost někdy není tak „nádherná“ a že se za ten zájem platí životem či zdravím. Marhoul tvrdí, že film se neodehrává v Polsku, ale kdesi ve východní Evropě, a že herci nemohou mluvit anglicky, protože by to nebylo vhodné. Takže má snad ona slovanská hatmatilka, kterou se prý v tomto filmu plném krutostí vůči dítěti hovoří, vybudit protislovanskou zášť? Ono se tam vlastně asi mluví jen proto, aby bylo jasno, ke komu má být divákova averze směřována. Jistá nechuť ke Slovanům u Anglosasů, respektive anglicky mluvících, dnes patrně významné cílové skupině diváků filmu, není novinka. Kdysi byla součástí imperiálního soupeření velmocí, ať už v krymské válce nebo při dobývání střední Asie. I poté měla dlouhou historii plnou peripetií a různých obvinění. Lidé obecně a na Západě zvláště mají potřebu se nad někým pohoršovat. Dnes je tomu hlavně nad Ruskem a nad střední Evropou. Přitom řada z nich na výletě u nás navštíví pražskou ulici Ve Smečkách, pak se opijí, rvou se, ničí památky atd. Marhoulův film tedy nakonec vyhraje nějakou cenu a bude zakoupen televizními společnostmi, ale úspěch v kinech? Kdo ví. Předchozí Marhoulovy filmy kasovní trháky spíše nebyly. Kritici, recenzenti a intelektuálové z východního pobřeží USA nový film samozřejmě pochválí a nad námi Středoevropany a Východoevropany se opět pohorší.

Brexit jako paradox nechtěného