I když je okurková sezona, poskytl režisér Václav Marhoul rozhovor Bakalově DVTV (k zhlédnutí ZDE). Marhoul nám v tomto interview říká, že předpokládal, že v době uvedení filmu „Evropa bude čelit tomu nejzákladnějšímu, co ta knížka nese jako poselství, což je strach z odlišnosti a ten strach vzbuzuje agresivitu“. Dovoluji si namítnout, že toto je velice diskutabilní tvrzení. Strach z odlišnosti vzbuzuje často jen nedůvěru a opatrnost. A opatrnost je matka moudrosti. Někdy naopak odlišnost vzbuzuje zájem o nové a cizí. Stává se ovšem, že pokud jdete do hloubky, poznáte, že ta odlišnost někdy není tak „nádherná“ a že se za ten zájem platí životem či zdravím. Marhoul tvrdí, že film se neodehrává v Polsku, ale kdesi ve východní Evropě, a že herci nemohou mluvit anglicky, protože by to nebylo vhodné. Takže má snad ona slovanská hatmatilka, kterou se prý v tomto filmu plném krutostí vůči dítěti hovoří, vybudit protislovanskou zášť? Ono se tam vlastně asi mluví jen proto, aby bylo jasno, ke komu má být divákova averze směřována. Jistá nechuť ke Slovanům u Anglosasů, respektive anglicky mluvících, dnes patrně významné cílové skupině diváků filmu, není novinka. Kdysi byla součástí imperiálního soupeření velmocí, ať už v krymské válce nebo při dobývání střední Asie. I poté měla dlouhou historii plnou peripetií a různých obvinění. Lidé obecně a na Západě zvláště mají potřebu se nad někým pohoršovat. Dnes je tomu hlavně nad Ruskem a nad střední Evropou. Přitom řada z nich na výletě u nás navštíví pražskou ulici Ve Smečkách, pak se opijí, rvou se, ničí památky atd. Marhoulův film tedy nakonec vyhraje nějakou cenu a bude zakoupen televizními společnostmi, ale úspěch v kinech? Kdo ví. Předchozí Marhoulovy filmy kasovní trháky spíše nebyly. Kritici, recenzenti a intelektuálové z východního pobřeží USA nový film samozřejmě pochválí a nad námi Středoevropany a Východoevropany se opět pohorší.
Brexit jako paradox nechtěného
Často se uvádí, že Britové volili brexit jako reakci na příliv přistěhovalců ze střední Evropy. Masivní příliv Poláků na britský trh práce a jejich „stachanovský“ přístup narušil zaběhnutý klid na ostrovech. Vyvolal tak odmítavou reakci k lidem ze střední Evropy. Je to běžné všude ve světě. Není nutno si tedy idealizovat ani ostrovy za Kanálem. Stačí vám jeden pohled na opevněnou policejní stanici v severním Irsku a víte, která bije. Jedno neprozřetelně povolené referendum tak odhalilo, že opěvovaná britská politika je docela legrační. Vražda českého kuchaře v Británii a následný soud pak odhalily i pokrytecké britské soudnictví. Právě takoví a podobní pokrytci nás ale budou posuzovat podle Marhoulova filmu, i když ten film není o nás ani o našich předcích a neodehrál se v naší zemi. On se ten příběh vlastně neodehrál vůbec, existují totiž široce publikované pochybnosti o autenticitě různých tvrzení autora literární předlohy (původně s údajně autobiografickými prvky), románu Nabarvené ptáče. Marhoulovi ve zmiňovaném vidorozhovoru je to jedno. Sám prohlásil, že „Jerzy Kosiński lhal“.
Jaroslav Vyleťal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
