Když jsem psal svůj článek o nedávných skandálních výrocích soudruha Stanislava Grospiče o sovětské okupaci v roce 1968 (k přečtení ZDE) a porovnal jeho názor s náhledy jeho bývalého stranického kolegy, někdejšího váženého soudruha Petra Pitharta, na jiné úseky našich moderních dějin, chtěl jsem pouze upozornit, že Grospič zdaleka v překrucování není sám. Nenapadlo mě, že poslanec Grospič bude schopen tak rychlé sebereflexe. Záhy se totiž omluvil za výrok o obětech srpna roku 1968. Své nedávné vystoupení ve veřejnoprávním rozhlase označil za nešťastné, vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa podle něj byl špatný a přinesl české společnosti negativa. V krátkém vystoupení bez dotazů novinářů před jednáním Sněmovny řekl, že nikdy nehanobí oběti s poškozeným zdravím včetně ztráty života (blíže ZDE).

Polansky a Pithart tajně na odlehlém místě

Přestože se Petr Pithart kdysi dávno při jednání s Vladimírem Mečiarem několikrát dostal do trapných situací, nepoučil se dodnes. Když vstoupil k lidovcům a posléze byl zvolen předsedou českého Senátu, kývnul jednou na podmínky neseriozního amerického aktivisty, jakým je Paul Polansky, a na jeho přání se s ním sám setkal, jako veřejný ústavní činitel, tajně a na odlehlém místě. Došlo k tomu jenom proto, že si to tento člověk přál. Jednalo se o politickou i lidskou chybu, utajené jednání přidávalo Polanskému na důležitosti a mohlo jim být všelijak překrouceno či dezinterpretováno. Když se předtím s Polanským v roce 1994 setkal zástupce českého ministerstva zahraničí Dr. Havlas, bylo to na půdě českého ministerstva zahraničí v Praze, za přítomnosti tlumočnice pana Polanského a rozhovor byl veden v angličtině. Dr. Havlas, jako správný úředník, o něm učinil zápis. Jeho kopii dnes najdete v archivu v Písku, sám jsem ji tam viděl a zdokumentoval jako stovky jiných položek. Polansky, jak známo, píše velmi zkreslující knihy o táboře v Letech, který já, právě na základě archivní práce s původními písemnými zdroji, dlouhá léta zkoumám (píšu o tom ZDE).