Před lety jsem působil ve zdravotní pojišťovně Crystal se sídlem v Liberci. Tato pojišťovna byla jednou z nejmenších a sdružovala zaměstnance skláren, porcelánek, bižuterií a ostatního zpracovatelského silikátového odvětví. Z vlastního rozhodnutí jsme tudíž hledali silného partnera a toho jsme našli ve Vojenské zdravotní pojišťovně. Za zaniklou pojišťovnu jsem se stal na základě slučovací smlouvy kandidátem a také po dvě volební období členem správní rady Vojenské zdravotní pojišťovny. Během let, která jsem v pojišťovně strávil, jsem nabyl mnoho zkušeností o způsobu a formách práce této instituce a našel tak k ní vztah, který, byl a je vedle mého porcelánu vztahem srdečným.

Po první polovině mého členství ve Správní radě došlo k velké mediální akci ministryně zdravotnictví a nutnosti odvolat tehdejšího generálního ředitele a Vojenskou pojišťovnu sloučit s pojišťovnou Ministerstva vnitra, aniž by byly uvedeny jakékoliv konkrétní a prokazatelné důvody. Následně se stalo, že na zasedání Správní rady se dostavil náměstek Ministerstva zdravotnictví s tím, že má za úkol z politické vůle projednat sloučení těchto pojišťoven, aniž by předložil jakékoliv důvody. Vstoupil jsem do vzniklé situace a požádal předsedajícího, aby vzhledem k tomu, že nemáme k dispozici žádné materiály, které by nám umožňovaly správně se rozhodnout, doporučuji, aby nechal hlasovat o dodatečném zařazení tohoto bodu do programu jednání Správní rady až do dalších zasedání, kdy budou tyto pro každého k dispozici. A co následovalo? Náměstek vzal aktovku, bouchl dveřmi a zmizel a s ním až do dnešní doby zmizelo i slučování pojišťoven. To platilo do současnosti, než snaha o sloučení byla opět nastolena. Nejprve demokratickou cestou slučovacích snah přes souhlas Správní rady VoZP, což na základě hlasování neprošlo.

Chápu, že časy jsou zlé, chápu, že větší by rádi pohltily menší, silnější slabší, úspěšnější méně úspěšné. To vše jsou obecné principy, proti kterým nelze nic namítat, pokud jsou uplatňovány v rámci férové soutěže, v rámci oboustranně výhodné domluvy, v rámci tržního hospodářství, tak jak si ho všichni představujeme a tak, jak bychom si ho všichni přáli. V roce 1990 a později byl uvolněn trh i pro zdravotní pojišťovny. Mnoho jich vzniklo a musely stejně tak jako já se svým porcelánem hledat nové zákazníky, nabízet jim výhody a péči, připomínat se a hlavně triumfovat kvalitou. Když se dnes podíváme na trh srovnatelné ekonomiky v Rakousku, působí tam asi 20 zdravotních pojišťoven a pochybuji, že by si některá z nich dovolila trvale hospodařit se schodkem. U nás si to největší VZP dovolit může a dokonce s tímto kreditem obhospodařuje 60 % trhu.