Má na to stále ještě půldruhého roku a to by mu mělo stačit. Jeho rendezvous s kubánským protějškem Raúlem Castrem naznačilo, že on sám rozhodně inklinuje k obnovení diplomatických styků s Kubou, což by mělo korunovat jeho osmileté úsilí na mezinárodním poli, které většina Američanů hodnotí jako vcelku neúspěšné.

Na rozdíl od komunistické diktatury, jakou „Ostrov svobody“ stále ještě je, v Americe to nezáleží jen na prezidentově vůli. Otevřít velvyslanectví v Havaně nelze, dokud země figuruje na seznamu sponzorů mezinárodního terorismu, jenž se pravidelně aktualizuje americkou vládou.

Bílý dům by rád vyšel vstříc přání svého šéfa a prezident by rád vyslyšel doporučení svého Bílého domu, avšak skutečnost, že na všeamerickém summitu v Panamě Barack Obama své finální rozhodnutí neoznámil, svědčí o tom, že v demokracii to tak jednoduše nefunguje.

Po setkání s Castrem americký prezident prohlásil: „Zda zůstane, či nezůstane Kuba na seznamu podporovatelů terorismu, závisí výlučně na faktech, nikoli na ideologických předpojatostech. Okolnosti se mění a s nimi se mění samotný seznam. S definitivním rozhodnutím posečkám, než dostanu náležitá doporučení.“

Země zařazená na seznam sponzorů terorismu je fakticky odříznuta od světového finančního systému. Kuba se tím pádem zatím nachází ve stejném postavení s dalšími státy-štvanci, jako jsou Súdán, Sýrie a doposud také Írán.