Není žádnou novinkou, že mezi oběma názory je sice trvale přímá úměra, ale přesto je veřejnost obecně skeptičtější k našemu národnímu hospodářství než sama k své životní úrovni:

Jestliže pro 53 % občanů je špatná hospodářská situace naší republiky špatná (z toho pro 12 % velmi špatná) a pouze pro 11 % dobrá (velmi dobrá dokonce jen pro jediné procento), pak při pohledu na vlastní na vlastní životní úroveň ji za špatnou považuje jen 21 % respondentů (z nich jen 4 % za velmi špatnou), naproti tomu plných 41 % ji hodnotí jako dobrou (a 5 % z toho jako velmi dobrou). Mírnou skepsi vůči úrovni národního hospodářství ostatně dokládá fakt, že s těch, kdo považují svou životní úroveň za přiměřenou (tito dotázaní odpověděli, že není ani dobrá, ani špatná, a takových byly dvě pětiny všech dotázaných) hodnotí většina (57 %) jako špatnou, více než třetina tak na půl (37 %) a jen 4 % jako dobrou. Dokonce i ti, kdo sami svou životní úroveň hodnotí jako dobrou, považuje třetina ekonomickou situaci ČR za špatnou, dvě pětiny (43 %) ji hodnotí jako „ani dobrá, ani špatná“ a jen jedna pětina (21 %) za dobrou. Že za této situace považuje 84 % těch, kdo hodnotí svou životní úroveň jako špatnou, za špatné i naše národní hospodářství jako špatné, nepřekvapuje.

Má tedy způsob, jakým ta která vláda řeší národohospodářské problémy, nějaký vliv na veřejné mínění?