Daniel Adamka má můj obdiv, protože je jedním z mála generálních ředitelů, kteří se zařadí mezi své podřízené a dokáží pracovat mezi nimi. Občas si zajezdí jako strojvedoucí a zachraňuje firmu, kde začíná být vidět fluktuace i v řadách této prestižní profese. V době, kdy rozhovor s generálním ředitelem Arrivy vyšel, shodou okolností strojvedoucí Daniel Adamka absolvoval dvoudenní směnu na lince R 21 Praha – Tanvald.

V rámci rozhovoru došlo i na legendární nástup Arrivy na více linkách v prosinci 2019, spojený s retrovlaky a totálními výpadky. Daniel Adamka z něj prezentuje poučení a údajné zvládnutí rozjezdu o rok později (v prosinci 2020) na lince R14 Ústí nad Labem – Liberec – Pardubice. Jako bývalý starší kolega Daniela Adamky si dovoluji hrubě nesouhlasit se zvládnutím rozjezdu na lince R14. Provoz na ní není zvládnut doposud a podobná prohlášení mě děsí. Den poté, co měl Daniel Adamka 13. narozeniny, jsem krátce po autorizaci coby výpravčí výpravkou (zelenou plácačkou) dal odjezd vlaku, který se už nevrátil. Zahynulo v něm při železničním neštěstí u Spálova 14 lidí včetně kolegů strojvedoucího a vlakvedoucího. Od té doby mám jiné ponětí o tom, co to je to bezpečnost železnice. Všechny oběti neštěstí doplatily v srpnu 1990 na to, že s osobním vlakem, který jel proti manipulačnímu nákladnímu vlaku, nebylo žádné spojení v době, kdy šlo střetu zabránit.

V roce 2022 Daniel Adamka přirozeně obhajuje svůj byznys. Pokud je profesionál, mělo by mu vadit, že s jeho vlaky a strojvedoucími není zrovna na lince R14 často spojení mezi Mimoní a Libercem, kde není jiné zabezpečení, což výpravčí opakovaně a bezvýsledně urgují. Podobně si stěžují na komunikaci dispečeři ve Staré Pace. Strojvedoucí Daniel Adamka v den, kdy rozhovor s ním (coby generálním ředitelem Arrivy) vyšel, projel na lince R21 dvakrát kolem Spálova a pomníčku 14 obětí železničního neštěstí. Ty z větší části nezahynuly při střetu vlaků, ale uhořely, a proto mám i větší respekt před požáry.