ÚOHS byl upozorněn na sérii porušení našich i evropských právních předpisů v případě procesu, kterým se jako by vybíral dopravce na linku R14 Pardubice – Liberec – Ústí nad Labem. Na výčtu porušení právních norem se shodli zástupci všech odborových organizací, zastupujících i zaměstnance jiných dopravců mimo ČD. Angažmá Arrivy na této lince bylo totiž domluveno dávno před „soutěžním divadlem“.

Internetový deník Zdopravy.cz přinesl 22. ledna ve svém článku informaci, že ÚOHS zamítl stížnost ČD a výběr Arrivy na rychlíky z Liberce byl podle něj v pořádku (ZDE).

ÚOHS se tak vedle MD stal další paralyzovanou a nesvéprávnou institucí. Zatímco jednotlivá ustanovení odbory prezentovaných norem jsou tak srozumitelná a jednoduchá, že jim porozumí žák druhého stupně základní školy, ÚOHS přišel na to, že některé naše právní předpisy včetně těch Evropské unie nejsou relevantní, když se jedná o angažmá dopravce Arriva vlaky s.r.o. Na něm by nebylo nic špatného, kdyby znamenalo alespoň částečný pokrok v osobní dopravě jako tomu bylo v části Zlínského a Libereckého kraje, kam se postupně dostala sice ojetá, ale částečně nízkopodlažní vozidla. Jenže do doby jejich angažmá bylo potřeba „přetrpět“ staré německé motorové jednotky z roku 1987, které se staly základem expanze na rychlíkové tratě. A to je nakonec jeden z pilířů senzačního příběhu reinkarnace odepsaných německých motoráčků, které namísto kopřiv a šrotišť nacházejí v nebývalé míře uplatnění na české železnici. Německé dráhy DB zbavíme ekologické zátěže a Čecháčkovi, který si současný německý standard nezaslouží, ještě poslouží podle osvědčeného rumunského vzoru. Když jsme v roce 1989 chtěli dohánět západ, nikdo netušil, že ještě v roce 2021 pojedeme na východ a na časové ose za novou kvalitou do roku 1987.

Aby invaze německých motorových jednotek vůbec mohla začít, bylo potřeba zinscenovat několik pohádkových příběhů a uvázat k bezbranné stafáži jako slona ve výběhu státní akciovku ČD. V létě 2018 proto přišla zkazka o unaveném vedení ČD v čele s Pavlem Krtkem, pro kterou byl využit nový předseda dozorčí rady ČD - tehdy ještě důvěryhodný profesor Moos. Představenstvo ČD si naposledy dovolilo statečně poučovat MD, co je potřeba dělat v rámci liberalizace železnice včetně potřebného zajištění síťovosti. Resort dopravy, v tu dobu již kvalitně uchopený skrytými soukromými aktivitami a pracující na nejhustší evropské železniční džungli, kde se všechno schová, však neměl pochopení ani slitování.