A taková to byla láska, skoro větší než kdysi ta naše k Sovětskému svazu. Spojenectví, zpečetěné listinami i  gentlemanskou  dohodou o poskytnutí ochranné doby k zakuklení housenky / lichváře/ až k její přeměně  v bankéře. Tak se na půdě „hrdého Albionu“ /spíše kupeckého/ zrodil největší finanční predátor, který teď vskrytu řídí zkázu Evropy i samotné Anglie. Zato, že porodila tuhle obludu, by se Anglie měla propadnout do horoucích pekel nebo do chladných vln Atlantiku.

Anglie se nikdy s evropským kontinentem neztotožnila: ona byla vždy „výjimečná“  /jako dnes Amerika/  a byla „za vodou“, a proto se ani nikdy nepodílela na jeho obraně před tureckým nebezpečím. Obrana Evropy před Turky ležela na bedrech Rakouska, Uher a zemí Koruny české, které na její obranu přispívaly nejen odvody branců, ale i značnými financemi. Hodnocení  včlenění  českých zemí do svazku  Rakouska a Uher je proto jednoznačné:  byla to životní nutnost. Je proto málo pochopitelné, alespoň pro mne, že Palacký ukončil Dějiny národa rokem 1526, kdy turecké nebezpečí začalo kulminovat.

Ale vraťme se k povýšené a chladné Anglii. Její spojenectví s bankéřem nebylo jen záležitostí „institucionální“, ale i „personální.“ Vysoká anglická šlechta také žádala podíl na koloniální kořisti, a proto její snaha „dostat se do rodiny“. Angličtí lordi si proto už nebrali jen manželky s modrou krví, ale i Sáry a Rebeky. Pouto tak bylo zdvojeno. Jak by potom někoho napadlo, že spojenectví nebude na věky? Nikdo z chytrých netušil, že „bankéř“,  už tehdy „nadnárodní“, začne pokukovat za velkou louži a že dosavadní „anglosaskou velmoc „ vystřídá ta druhá, se značkou USA.

V každém spojenectví je vždy jedna síla dominantní. Ve středověku to byla síla paže a ostří meče. Počínaje renesancí, sílu paže nahradila síla peněz, a proto ve svazku těch dvou /Anglie-bankéř/ to byl bankéř, který se stal rozhodujícím. Tak se majetnice impéria a „vládkyně moří“ dostala pod nadvládu peněz a bankéře, jehož zadání začala od té doby pilně plnit.

V symbióze těch dvou / bankéř-Anglie/ vznikla počátkem 18. století ,také na anglické půdě, první zednářská lóže, po které následovaly další, které se pak jako rakovina rozlezly po celé Evropě i Americe.   / O důvod víc, proč by Anglie měla skončit ve vodách Atlantiku/.