Na milost jsem operu vzala až v dost pozdním věku, kdy se ujalo provozování v původních jazycích. Občas se neubráním a buďto si připomenu slova v češtině, anebo nahlédnu do běžícího textu v mateřském jazyce. A to je velká chyba! Hlavním důvodem nízké obliby opery totiž byla libreta. Nesourodé děje, nelogičnosti, banality, nevěrohodné zápletky a nesmyslná, převážně účelová rozuzlení. A všechna ta óch, ách, oj, aj, hoj. Vzpomínám si, jak jsme s bratrem u televize vřískali – tak zdrhejte, zdrhejte, když Dalibor s Miladou v žalářní kobce pěli, namísto aby... zkrátka zdrhali, zdrhali. Horší to bylo při školním představení naživo, kdy dopadení potenciálních uprchlíků komentoval spolužák z gymnázia slovy – a máte to, volové. Ještě horší bylo, když při jiném představení, zasvěcený čtenář pochopí které opery, se kluci z béčka huronsky rozchechtali při Jdeme dál pašeráků, chodících po jevišti dokolečka.

Klad vesměs neporozumění jazyku je vyvážen těžkým záporem při jinak chvályhodných inscenacích na TV Art. Oním záporem je modernizace, dá-li se to tak nazvat. Celkem mi před pár lety nevadila minimalizace Traviaty s Annou Netrebko. Takřka prázdná scéna, neutrální kostýmy mimo jakýkoli čas. Ránu, doufejme že zdravému rozumu, dala Figarova svatba z festivalu v Salzburgu. Proč, tvůrci představení, proč?! Kdyby byla „hozena" do současnosti, bylo by to sice směšné, třeba jako že je to zkouška, ale budiž. Jenže proč se to mělo odehrávat v mladší minulosti, podle kostýmů a dalších reálií nějak ve dvacátých letech minulého století? Takže mimoňství na druhou. Jen vyjímám – právo první noci ve dvacátém století! (Teda to by se kluci z béčka nachechtali!) Nakonec i v dávnějších dobách to s tímhle právem nebylo až tak moc divoké. Představte si, kolik by se mezi námi hemžilo potomků levobočků Coloredo-Mansfeldů, Černínů, Schwarzenbergů či Harrachů na základě množení geometrickou řadou? No nic, zkrátka bylo to spíš k vzteku než k smíchu.

Zpět k otázce – proč, proboha, proč? Snad z finančních důvodů? No ano, ony jsou ty rokokové kostýmy náročné nejen finančně, ale i lidsky, v krinolínách a šněrování, navíc s nákladem dobového účesu se těžko zpívá. Ale s tím se jaksi musí počítat, nakonec operní pěvkyně nebývají žádná tintítka.