Na to, za jakou osobnost je jistými lidmi považován, jsou jeho současné činy hluboko pod úrovní politika, kterým by se rád stal. Je opravdu velkým štěstím pro ČR, že se pan Drahoš nestal prezidentem republiky, což nijak nesouvisí s tím, že se jím stal Miloš Zeman. Stejným štěstím by totiž  bylo jeho nezvolení i tehdy, že by jeho protikandidát byl třeba Kazimír Zlotřilý. Není nijak důležité ani podstatné opakovat jeho často protichůdné výroky, názory a až teatrální výstupy na veřejnosti, kterým tleskala nemalá část jím ovlivněných občanů. Nicméně platí, že kdykoli, kdekoli se pan Drahoš objeví, vystoupí s nějakým proslovem, má to dvě roviny.

První, že občané, kteří si jej přišli poslechnout, budou bez jakéhokli uvažování a hodnocení jeho slovy nadšeni a budou mu freneticky dávat najevo svou náklonnost. Druhá rovina je, že co řekne, je jinými lidmi považováno, kulantně řečeno, za úlety, naprosté politické diletantství, kariérní populismus, ohlupování veřejnosti. Příkladem může být jeho veřejně vyslovená podpora nominantu na post ministra zahraničních věcí Miroslavu Pochemu (ČSSD) o kterém se vyjádřil, že „Poche se někdy vyjádřil vstřícněji k problémům okolo migrace. To z mého pohledu určitě není důvod k odmítnutí někoho jako ministra...!“