Podle statistických údajů zadluženost občanů, resp. českých domácností kteří si vzali půjčky, úvěry nebo hypotéky činí necelý bilion korun, přesněji 973,5 mld.Kč. (Viz zde: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/ckta120310.doc). Přes toto poměrně vysoké číslo však není úplně snadné se k půjčce, úvěru či hypotéce jen tak snadno dostat, byť na nás reklama a nabídky čouhají obrazně řečeno na každém kroku či rohu. V podstatě platí, že na legální půjčku od peněžního či finančního ústavu dosáhnou pouze lidé zaměstnaní, s dostatečně vysokým platem nebo mzdou. Že tam hrají roli jisté podmínky a pravidla, je celkem přirozené a potřebné, nicméně nabídky, reklamy, poutače nabízejí peníze, jakoby stačili jen přijít, říct kolik kdo potřebuje a peníze mu jsou bez dalšího vyplaceny.

Reklamy a nabídky na možnost půjček peněz jsou často velmi jednoduché, lákavé a na první pohled vstřícné. Zkuste však jako např. nezaměstnaný, nebo zaměstnaný, ale s platem 10-12 tisíc , případně jako důchodce, ZTP apod. zajít do banky a chtít si půjčit „blbých“ 50 tisíc korun. Prověrka, kterou musí takový žadatel absolvovat (a strpět), je na úrovni detektoru lži, protože ta žadatele proklepne tak důkladně, že se nestačí divit. Cožpak o to, má-li to stát za to, budiž, něco se dá vydržet, ale zpravidla nebo často je výsledek sondy do žadatelova soukromí takový, že je mu sděleno zamítavé stanovisko. Nicméně, žadatel se pro potřeby subjektu pořádně obnažil, řada takto získaných informací může být (není to vyloučeno) jakkoliv zneužita. Důvody zamítnutí? Nedostatečné mzdové krytí, nejistota pravidelných splátek, nedostatečná výše  ručení, nevěrohodný ručitel, zdravotní stav atd. Takto žadatel obejede několik finančních ústavů nebo bankovních domů a všude vlastně pořídí stejně. Z toho vyplývá, že skutečně a až zoufale  potřebný člověk má jedinou možnost, jak se dostat k potřebným penězům – vzít půjčku u lichvářů a to přesto, že úroky jsou přímo děsivé. Ale co mu zbývá, pokud chce žít a nechce krást či loupit?