Popravdě řečeno, nejde o nic, za co bychom měli být totálně odsouzeni, protože tak jako nás zastihl Covid-19, zastihl také mnohem „vyspělejší“ země, než je ČR. Neočekávanost koronoviru a jeho nebezpečnost zaskočila ne jednu vládu, včetně té naší. Zásadní problém byl v tom, že nebylo přesně známo, odkud přesně vir koronaviru Covid-19  pochází, přesněji, zda má biologický nebo laboratorní původ, jak mu čelit, jak jej léčit! Stejně tak nebylo možné s naprostou jistotou upřesnit, zda jde o nemoc s charakteristikou chřipky, zápalu plic nebo jiného druhu převážně plicního onemocnění. Ani úmrtí lidí nebyla jednoznačně kvalifikována jako úmrtí na koronaviorus, nebo pouze na úmrtí s podporou koronaviru Covid-19. Těch nejistot, nepřesností, nespecifikací a dalších faktorů, které se týkaly Covidu-19, byla celá řada. Nicméně, muselo se koronaviru čelit a hledala se rázná a účinná opatření. Bohužel ne vždy správná, včasná, účinná a bohužel také ne vždy zcela logická a opodstatněná.  

Předně to byla  nespecifikace určení typu onemocnění, neboť symptomy viru byly poněkud zavádějící, na čemž se do jisté doby nemohli shodnout ani odborníci. Přesto se nakonec dospělo k závěru, že jde o onemocnění, podobné chřipce nebo zápalu plic, jen nebyly identifikovány některé rozhodující faktory, které způsobovaly časté úmrtí. Na základě těchto poznatků a rychlosti, s jakou se virus Covid-19 šířil, bylo nutné především hledat a přijmout opatření, jak jeho dalšímu šíření zabránit. Že bude nutné používat roušky na ústa a nos bylo dáno tím, že podle zjištění se virus šířil kapénkovým způsobem. Byl tedy vyhlášen stav nouze a bylo  rozhodnuto, resp. nařízeno, že roušku bude nutné používat, resp. nosit všude na veřejnosti, kde se zdržuje vícero osob. Ovšem krátce po vydání pokynu či příkazu k používání roušek  se ozývaly různé hlasy, že nošení či používání roušek je de facto neúčelné, ba dokonce podle některých i zdraví škodlivé. Zda je to pravda nebo ne, na tom se zatím neshodli ani virologové, epidemiologové  a jiní odborníci a proto se roušky používají dosud i kdy již ve značně omezeném rozsahu.

Přesto není od věci pozastavit se nad některými praktikami v používání roušek. Už třeba proto, že jde o kapénkovou infekci. Proto bylo mj. doporučováno, aby se člověk roušek nedotýkal, po sejmutí roušku odložil, ale aby ji ihned nejen vypral, vyžehlil, případě dezinfikoval apod. Je otázka, kolik občanů tyto pokyny respektovalo, ale lze seriozně zapochybovat, že každý občan s použitou rouškou takto naložil. Pokud však zůstaneme u „nebezpečí“ dotýkání se použité roušky, je tu první nelogičnost, která zpochybňuje  dodržování pokynu z nakládáním roušky po jejím použití. Pokud občan roušku kdekoliv, kdy k tomu měl důvod odstranil z obličeje, musel to udělat svýma rukama. Dělal to v rukavicích nebo holýma rukama? Nepochybně holýma rukama, což vedlo k tomu, že se dotýkal údajných virů, které „ulpěly“ na roušce ovšem za předpokladu, že se tento virus v daném prostředí vůbec nacházel! Je totiž otázka, zda vždy a všude, kde lidé nosili či používali roušky takové prostředí opravdu existovalo. Tuto skutečnost bohužel, nebyl schopen nikdo prokázat. Přesto celý národ nosil roušky pomalu i v lese!