Stane se, že i obyčejní slušní lidé, se občas nebo i zcela výjimečně prohřeší nějakým tím přestupkem, např. tím, že si např. jen z roztržitosti opomenou koupit či označit jízdenku MHD, potká je revizor a na problém je zaděláno. Dostanou pokutu, která samozřejmě nikoho nenadchne, nicméně někteří z nich tuto pokutu z různých důvodů nezaplatí. Třeba proto, že se rozhodli pokutu nezaplatit v naději, že se na to zapomene a pokutu platit nebudou muset. Nebo také proto, že na to zapomněli případně, což je horší, že na pokutu nemají, protože neměli-li na jízdenku, tím méně mohou mít na pokutu! Výsledkem mohou být dvě řešení. Buďto dlužnou částku z pokuty dodatečně zaplatí, nebo také ne a pak narůstají úroky a dluh je vymáhán  soudně, nebo cestou exekutora. Dopad  či následky zásahu exekutorské ruky zákona  pro dlužníka, snad ani není nutné popisovat, ale že někdy mohou být až fatální, tj. likvidační nebo tragické, což není výjimkou.

Jsou však také lidé-neplatiči, kteří prohřešky, či lépe přestupky páchají (vyrábějí) zcela vědomě, resp. je jim to, jak se říká, „šuma fuk“! V takovém případě  člověk na svou roztržitost, nepozornost, liknavost, případně insolventnost může doplatit tím, že  jej postihne exekuce. V jiném případě, což je meritum věci tohoto článku, je  potřeba se osobou neplatiče zabývat v širším kontextu. Jde totiž o tzv. notorického alkoholika nebo „závisláka“ na drogách a dostáváme se do prekérní situace naší  legislativou neřešenou.

Zcela logicky musíme alkoholiky, případně závisláky, rozlišovat mj. z hlediska jejich sociálního postavení. Zatímco jeden notorik má či může mít práci, slušný a pravidelný příjem, druhý je  nezaměstnaný,  k  tomu bezdomovec a zcela bez přijmu. Nějaké finanční prostředky sice dostává ze zákona jako příspěvek na nezaměstnanost, ale ty sotva stačí na jídlo, alkohol a cigarety. Protože však jeho život má cenu mrtvého koně, většinou jej stráví vybíráním popelnic a kontejnerů, následně požíváním levného alkoholu (drahých drog) a to někdy či často v míře nepřiměřené. Následky pak jsou různé, často však takové, kdy musí zakročit policie a tento člověk končí na protialkoholické záchytné stanici. Poněkud lakonicky poznamenám, že zatím co on tady končí, na druhé straně tady začíná anabáze následků, důsledků a problémů jeho opilství nebo zdrogovanosti  ve formě vznikajícího dluhu (dluhů), který vzniká jeho neschopností či nemožností zaplatit „nocležné“ v záchytné stanici. Tento rest  jde samozřejmě na účet subjektu, tj. záchytné stanice, potažmo min. zdravotnictví a tedy i státu.

Z obecného pohledu je požívání alkoholu v nepřiměřené míře značný sociální a společenský problém, zvláště z hlediska funkce rodiny, výchovy dětí, zaměstnání a tím pádem i faktické dopady na společnost jako takovou. Otázka financí zde může a nemusí hrát roli, to záleží na sociálním postavení nejen alkoholika  resp. závisláka, ale také celé rodiny. Relativně dobře situovaný člověk-alkoholik je schopen pobyt na záchytné stanici, pokud se tam dostane, jistě uhradit, avšak v případě člověka nezaměstnaného, bezdomovce nebo insolventního jedince, notabene je-li jím závislák na drogách, je zaplacení poplatku za pobyt v záchytce v tom  lepším případě nepředpokládané, spíše jisté, že zaplacený nebude.