Tolik chvály najednou, že se některým našim některým politikům dmuly prsa k prasknutí. S našimi představiteli Pompeo vedl řadu rozhovorů na velmi závažná témata hlavně s cílem donutit naše politky k souhlasu s politikou USA a jejich cílů. Lze se však oprávněně domnívat, že snahy Mr. Pompea došly pochopení jen u pravicových, prozápadně silně orientovaných politiků v čele s řiťolezcem Vystrčilem. Je také otázka, jakých informací z návštěvy Mr. Pompea se dostane veřejnosti, protože o objektivní a pravdivéinformovanosti, se nám občanům oficiálně dostává jen poskrovnu, pokud vůbec.

Jak vyplývá z informací o programu či tématech rozhovorů Mr. Pompea s našimi politiky, šlo především o taková témata, která lze programově považovat za ta hlavní, resp. nosná. Především to byly otázky kybernetické bezpečnosti, mobilních sítích páté generace (5G) a odpovědi na rostoucí vliv Ruska a Číny ve světě. V neposlední řadě také snaha prosadit primární americkou účast dokončení výstavby atomové elektrárny Dukovany. Všechny tyto tématické okruhy stojí nejen za pozornost, ale současně se také jeví jako velmi problematické a nebezpečné nejen pro občany, ale celý národ České republiky.

Není totiž pochyb o tom, že řada pravicových politiků prokáže příkladnou úroveň řiťolezectví a vlastizrádcovství, když budou oddaně, v hlubokém předklonu loajálně podporovat vše, co Mr. Pompeo bude po politické scéně požadovat. Tedy snad až na výjimky těch politiků, kteří mají ze zásady irelevantní, negativistické postoje a názory na samotného Mr. Pompea (potažmo politiku USA) a jeho misi v ČR. Tu totiž nelze vůbec považovat za misi přátelskou, ale misi, kdy se od našich předních politiků očekává (jistě ne bez „cukříčku“)) naprostá oddanost, poslušnost a (hlavně senátorská) loajalita „demokratické“ politice a také vojenským záměrům a zájmům USA v Evropě, resp. v samotné České republice.

Při velmi zběžném pohledu na zmíněnou tématiku rozhovorů Mr. Pompea si lze vytvořit obraz, který pro velkou část občanů bude či může být těžko stravitelný. Např.problematika kybernetické bezpečnosti je předkládána jako bezprecedentní obvinění Ruska ze zavedení hybridních tendencí (tzv. hybridní války), zneužívání kybertechniky pro různé účely, které jsou ze strany USA považovány za snahu o likvidaci svobody a demokracie jak v ČR, tak na úrovni EU. Objektivně řečeno, „na každém šprochu, pravdy trochu“, a nelze vyloučit, že Rusko tyto taktiky nepoužívá. Ano, používá, logicky a právem. Rozhodující je, za jakých okolností, jaký mají cíl, smysl a také význam. Všeobecně se totiž tvrdí, že Rusko je subjektem, který za pomoci hybridní války, vedenou kybernetickými prostředky, podrývá svobodu a demokracii v Evropě, vměšuje se údajně do voleb v USA, ale i jiných státech, zatímco USA a jejích satelitní spojenci, jsou dokonalí svatoušci, protože oni, rádoby příkladní demokraté, by se přece v žádném případě nesnížili k podobné aktivitě proti Rusku, potažmo Číně. Že je tomu naopak, o tom se jako vždy účelově mlčí, aby o to více vynikla proradnost Ruska v ohrožování kybernetické bezpečnosti USA, Evropy a států EU, jak to zmínil Pompeo.