Po přečtení článku, popisující dramatické události „Jak se střílelo na Majdanu“ (http://www.czechfreepress.cz/evropa/jak-se-strilelo-na-majdanu-v.html) jsem však dospěl k názoru, že se ještě jednou musím k jeho jménu vrátit a veřejně se vyjádřit k falešnému hrdinovi, introvertnímu válečnému zpravodaji a lháři k senátorovi Jaromírovi Štětinovi. Ten nás čtenáře, ale i veřejnost v poslední době doslova ve velkém stylu krmí a oblbuje svými vykonstruovanými hrdinskými činy, nevšedními a otřesnými prožitky a nezapomenutelnými zážitky z Ukrajiny. Neberu mu fakt, že byl tam či jinde přítomný (otázka je, za čí peníze a na úkor čeho), nicméně jeho popisky a reportáže jsou z velké části fabulované, postrádají věrohodnost a relevantnost.
Historky, prožitky a popisky jako válečného zpravodaje ztrácí na věrohodnosti třeba tím, že si řadu událostí dovybavuje smyšlenými dramaty (notabene prozápadně podbarvené), aniž by je skutečně prožil jak se říká „na vlastní kůži“. To se jasně ukázalo v jeho komentáři, popisujícím jeho osobní účast na událostech na Majdanu dne 20. února tohoto roku, který je v příkrém rozporu s realitou reportáží uvedených ve výše zmíněném článku „Jak se střílelo na Majdanu“. Notabene, když se pan „válečný korespondent“ veřejně přiznal, že teprve na bojišti na Majdanu poprvé v životě viděl „tratoliště krve“. Připomínám, že podle jeho slov prošel dvaceti válkami, aby až v Kyjevě na Majdanu viděl tratoliště krve asi dvaceti zastřelených Ukrajinců! Na á konto toho se pak nechal slyšet, že „ Válka je největší svinstvo, jaké člověk vymyslel“. Slova, hodny génia. Uf!
Pokud si čtenář dá tu práci a zkonfrontuje jím popisované zážitky z událostí z 20. února 2014 se stejnými událostmi téhož dne, uvedených v článku „Jak se střílelo na Majdanu“, dospěje čtenář k řadě evidentních rozporů mezi tím, co popisuje pan Štětina a tím, co je popisováno uvedeným zdrojem. Už jen jeho samotné zaměření a příklon k jedné z bojujících stran, tedy k členům Pravého sektoru, kteří jsou podle něj sice tvrdí, ale jinak mírumilovní lidé, ale rozhodně ne žádní fašisté, ale rovněž k provokatérům, najatým žoldákům a všem, kteří jsou nakloněni či spřízněni s nelegální ukrajinskou vládou a jejími stejně nelegitimními státními orgány, hovoří za všechno.
V duchu „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej“, podává pan senátor nepravdivé, lživé, neúplné a neobjektivní informace o průběhu událostí, kterých byl údajně přítomen. Jinými slovy, svou pozornost zaměřuje na tu stranu „fronty“ která panu Štětinovi ideologicky vyhovuje. To se samozřejmě musí nutně projevit i v jeho dalších komentářích, týkajících se údajné účasti „ruských provokatérů, organizovaných KGB a placených ruským ministerstvem vnitra“, jejichž účast rovněž rádoby věrohodně popisuje ve snaze utvrdit české čtenáře, že na ukrajinských událostech má svůj podíl i Rusko. K tomu také vydává své názory, stanoviska a vize, co prý mají Rusové, konkrétně Putin a Kreml za lubem a varuje před jejich imperialistickou, uchvatitelskou a agresorskou politikou, protože ON ruské lidi zná (naštěstí jsme už i my poznali pana Štětinu, co je zač).
Zkráceně řečeno, senátor Štětina je nejen prozápadně zaujatý politik navzdory tomu, že má za sebou jak skvělou kariéru dlouhodobého cestovatele po bývalém SSSR, tak i členství v KSČ, spolupráci s StB atd., atd. Pokrytecky však o sobě tvrdí, že je rusofil, který má rád ruský lid, zná jeho mentalitu a proto také ví, že jsou nebezpeční pro své imperiální a agresivní sklony vůči jiným národům. Pan Štětina je nejen špatný novinář, špatný politik, který v honbě za kariérou místo práce v senátě se honí za popularitou cestou rádoby ostříleného vojenského zpravodaje, ale hlavně je nestoudný lhář a kariérista. Zkrátka : je to špatný člověk!
Co je na tom všem nejhorší, že se před veřejností vydává za oduševnělého člověka, který „prošel ohněm 20 (slovy dvaceti) válek“, ve 14 (čtrnácti) z nich působil jako válečný zpravodaj, člověk, který prožil válečné peklo, utrpení a smrti se díval do očí. Pravda na tom bude jen asi taková, že někde byl, že možná něco viděl, možná něco i prožil a o tom všem také něco, jako válečný zpravodaj napsal. O pravdě a věrohodnosti jeho válečných poznatků však lze oprávněně velmi silně pochybovat, protože o kvalitě jeho „oduševnělých, nevšedních a lidsky tragických“ zpráv máme možnost se přesvědčit z jeho několika posledních zpravodajských relací z událostí na Ukrajině. To totiž nejsou reportáže, to jsou blafy, vykonstruované příběhy, vylhané či přeonačené informace, neobjektivní zpravodajství, sloužící nikoliv k objektivnímu posouzení stavu věcí a událostí na Ukrajině, ale k naplnění či splnění představ těch, kterým slouží.
To vše i za cenu, že českého občana on, jako senátor, vědomě uvádí v omyl, lže a falšuje podstatné skutky a události, odehrávající se na Ukrajině. Jak již bylo řečeno, tento člověk je senátor za TOP09, člověk, který by se měl zdržovat a pracovat v senátu a plnit tak úkoly a povinnosti, které mu jsou jako zvolenému zástupci občanů uloženy a za které je také velmi slušně občany placen. Místo toho si honí triko na různých (byť někdy nezáviděníhodných) děních ve světě, zcela jistě za něčí peníze a zcela jistě také za nějakou ideologickou vizí. Měl by se proto rozhodnout, zda bude fušovat křivákům z bulváru do řemesla, nebo poctivě, v intencích slibu senátora, vykonávat svou funkci v senátu. Fušérů, kariéristů, lhářů a podobných individuí máme dost a dost, ale v senátu být zrovna nemusí. Stejně však také nemusí být ani senát.
Protože mne i nadále zajímají události kolem Ukrajiny a Ruska, se zájmem si přečtu články, které se této problematice věnují. Abych snad někoho neuváděl v omyl v domnění, že se jedná o články z mainstreamových deníků musím předeslat, že nikoliv. Takové články, které lze najít v denním tisku se podobají bájkám o dobru a zlu, přičemž „zlo“ přichází z východu, zatímco „dobro“, jak jinak, ze západu. Mám tím na mysli neobjektivní, zkreslené a nepravdivé prozápadní názory a postoje pánů Menzla, Hrušínského, Schwarzenberga, Zaorálka, a řady dalších. Články, reportáže, komentáře, hodnocení a názory, obsahující vyvážené informace, pocházejí hlavně z internetových portálů Parlamentní listy, CzechFreePress, První zprávy, Britských listů, někdy i z internetového Seznamu či Atlasu apod. Tyto portály jsou ještě natolik demokratické a objektivní, že jsou ochotny publikovat nejen prozápadní názory a stanoviska, ale stejně přistupují i ke zveřejnění názorů a stanovisek provýchodních, přesněji řečeno proruských. A to je zapotřebí ocenit, protože nepodléhají vlivu a tlaku politického nátlaku a vlivu peněz.
To je důvod, proč znovu píši o tomto ubožákovi je.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
