Pokud se nemýlím, dnes je sociální bydlení řešeno tak, že sociálně slabá rodina (pohříchu převážně Romové) dostává od státu (kromě jiných příspěvků a dávek), také nemalé příplatky na bydlení, které následně „předává“ coby nájemné vlastníkovi bytu. Nemalé proto, že neskromní vlastníci bytů vygenerovali ceny za pronájem do takové výše, že by to sociálně slabá rodina nemohla zaplatit. Toho si „všiml“ stát který zjistil nepřiměřené ceny bytů a vláda se rozhodla, že bude krátit (cca o 30%) příplatky (dávky) na bydlení, čímž by podle úvah MPSV, mělo dojít k ponížení cen pronájmu, ale z logiky věci, také k nižším příjmům vlastníků.

Jenže, jakkoli má tento krok pozitivní základ, současně může, resp. bude mít také negativní dopad. Ostatně na tento faktický problém poukazovala již v předchozí vládě exministryně M. Marksová (ČSSD) s tím, že takové opatření povede k prohlubování sociálního vyloučení, neboť by lidé byli nuceni hradit náklady na ubytování z jiných zdrojů, tedy z dávek na živobytí apod. Nelze totiž očekávat, že by vlastníci bytů, jen na základě krácení příspěvku na bydlení, automaticky snižovali cenu nájemného. Přesto se domnívám, že nějaké řešení existuje.

Je skutečností, že žijeme v kapitalistickém státě, kde mj. také existuje tzv. „volná ruka trhu“, která de facto vylučuje účelovou regulaci (tvorbu) cen bytů v soukromém vlastnictví. Už tento fakt značně stěžuje situaci řešení otázky sociálního bydlení, výši nájmu a s tím související příplatky na bydlení. Některé levicové politické subjekty navrhují celou řadu opatření, mj., upřednostnit výstavbu sociálních bytů. To sice řešení je, ale realizace takového řešení je výhledové, dlouhodobé, ale co do té doby? Uvažuje se o nevele zákona o sociálním bydlení. Je to jedna z možností, otázka však je, co v zákoně vlastně měnit či novelizovat?