Polopravdy, pomluvy i naprosté nesmysly šířené médii nejsou záležitostí jen dnešní doby. Vlna propagandistických lží zaplavila tisk již v roce 1914, kdy se vymýšlely vítězství v bitvách či se psaly reportáže o smyšlených námořních vítězství. Mnohdy byly lži tak průzračné, že se přemýšlivější občané od propagandy odvraceli. Propaganda, když se přežene, má přesně opačný efekt – lidé již nevěří ničemu. To dobře věděl Goebbels, který očkoval německému národu propagandu vždy velmi opatrně a včas dokázal odlehčit.

Vědomá a inteligentní manipulace postoji a názory mas je důležitým prvkem demokratické společnosti (Edward Bernays). Diktátorské režimy udržují lid v patřičných mantinelech represí - propaganda v totalitě pro svou čitelnost, zaujatost a celkovou nedůvěryhodnost má malou účinnost. Ve společnostech s jistou formou svobody metody teroru a vyhrožování již nejsou realizovatelné a ani žádoucí. Názory lidí je však nutné trvale usměrňovat a řídit hlavně zde - vést lid k iracionálnímu rozhodnutí či k iracionálním spotřebám, navzdory proklamovaným slovům o demokracii a svobodě (člověk pak např. kupuje to, co vůbec nepotřebuje a nepřemýšlí nad kvalitou zboží či zdravotní nezávadností potravin).

Manipulačních nástrojů je celá řada, několik si můžeme pro osvěžení paměti připomenout.

Strategie opakování utváří názorovou uniformitu. Viz Goebbels: „Nic nového nepotřebujeme, budeme opakovat známé tak dlouho, dokud to nepochopí i ten poslední Němec; Propaganda znamená opakování a ještě jednou opakování; Vtloukám svým lidem bez ustání do hlavy: opakovat, dokud to nepochopí i ti nejzabedněnější.“

V dnešní době se na názorové jednotnosti podílí i diskusní pořady, kde hosté mají jen nepatrně odlišné názory. Divák tak vnímá diskutovanou problematiku jen jedním úhlem pohledu. Názorová pluralita je předem vyloučena vhodně dosazeným osazenstvem, které má až na kosmetické rozdíly téměř shodné názory.