Věci a potraviny svůj příběh získaly, ale u člověka, bytosti cítící a vědomé, nějak postupně mizí. Jakoby člověk, řádně digitalizovaný, usměrňovaný a neuroticky roztěkaný, svůj příběh plíživě ztrácel. Vše se dnes musí přizpůsobovat – třeba vzdělání trhu práce či krajina potřebám doby - je protkaná dálnicemi s logistickými centry, protože ta rajčata se zkrátka musí ze Španělska dovést a Čech se bez nich na talíři v zimě prostě neobejde (to, že neobsahují skoro žádné vitamíny a minerály nikoho netrápí). A protože řidiči kamionů musí šetřit, objíždění zpoplatněné komunikace přes silnice nižších tříd, kde ztrpčují život místním obyvatelům. Ženy zkoumají barvu a velikost z daleka dovážených jahod, i když kupují ve své podstatě jen hmotu bez chuti a zápachu. Tvar a barva jako z reklamy – forma vítězí, obsah zajímá už jen pár podivínů.

Zajímavý příběh má třeba i takový skleníkový plyn oxid uhličitý. Tato výsledná reakce uhlíku s kyslíkem se zapsala do dějin v roce 2005, kdy byl spuštěn evropský systém emisního obchodování, do kterého je v současnosti zahrnuto 31 států (státy EU plus Island, Lichtenštejnsko a Norsko). Zahrnuje zhruba sektor energetiky, průmyslu, výroby oceli, rafinérií a letecké dopravy. Celkový podíl emisí CO2 vyprodukovaných ve státech EU činil v roce 2011 asi 10% ze světové produkce, Čína se podílela 28% a USA 16% (zahrnuto spalování fosilních paliv a průmysl). Celosvětové emise CO2 neustále rostou, v EU jsou víceméně konstantní - váha EU tedy v rámci světové produkce postupně klesá. Veškeré snahy Evropské unie bez celosvětové podpory (zejm. Číny) nemají šanci zvrátit celkový trend nárůstu emisí CO2. Stručně řečeno, tak jak to dnes funguje, je příběh s nulovým celospolečenským přínosem; tedy kromě toho, že se tím v EU velmi dobře živí spousta lidí.

Průmysl 4.0 odstartoval Vzdělávání 4.0 - v digitální době se musí zkrátka digitalizovat i člověk. Vše nejlépe odstartovat již na základní škole a zastřešit nějakým institutem, který má ten správný vhled. Hlavně nenechat člověka ladem – obdělávat jeho mysl dostatečně včas, aby ho nenapadlo přemýšlet a vědomě cítit, vědomě myslet a vědomě se rozhodovat. Standartním školstvím prošla většina z nás a ve své podstatě, přiznejme si, jde o toto: přežít. Kvanta nepotřebných encyklopedických informací, kdy novější vytlačují ty starší. Výsledek? Maturant (pravda, ze soukromé střední školy), který při slevě 30% z částky cirka 900 Kč za nějaké oblečení se ptá svého rodiče, kolik ušetří peněz.