O zmíněné situaci psaly před časem Lidové noviny, teď i poslední Respekt. Chomutov nebyl nikdy příliš bezpečným městem a pocházejí odtud rozličné snahy o zlepšení. Vzpomeňme jen na minulou starostku paní Řápkovou. I za její éry ale okupovali altán v městském parku prý místní chuligáni, popíjeli alkohol a mnohdy obtěžovali i kolemjdoucí. Když jednomu vysloužilému jirkovskému policistovi přišla večer domů dcera, zmlácená a okradená v parku prý dvěma romskými ženami, rozčílil se a přemýšlel, jak učinit z Chomutova bezpečné město.

Po čase založil ze zájemců občanské sdružení Domobrana. Velmi prý dbal o to, aby mezi jeho členy nebyli žádní pravicoví extremisté, kteří by tímto způsobem řešili své protiromské nálady. Občanské sdružení musilo mít své stanovy a být řádně zaregistrováno u Ministerstvu vnitra, což se stalo. A tak na začátku léta vyrazila do chomutovského parku první hlídka Domobrany, oblečená do reflexních vest s nápisy, které velkými písmeny vyznačují smysl celého sdružení: „Stop kriminalitě, rasismu a nepořádku.“

Policie, ta státní i městská, to samozřejmě nevidí příliš ráda. Chápe to určitě jako druh konkurence, usvědčující ji z určité nedostatečnosti. Nahlas ovšem tvrdí, že členové hlídek se mohou snadno dostat do maléru, budou-li brát zákon do svých rukou. Občanský zákoník totiž říká, že běžný občan může pachatele trestného činu pouze zadržet. Když ale občan, tj. i příslušník oné Domobrany zadrží domnělého, a ne skutečného zločince, už jej omezil na osobní svobodě a překročil zákon. A k tomu, aby občan rozpoznal, co je trestný čin a co přestupek, při němž nesmí být nikdo zadržen, je potřeba školení a zkušenost. Ale toho se dostává obojího jen policii. Navíc, zásahy proti skutečným zločincům bývají vždy velmi vypjaté a lidé z oné Domobrany mohou prý třeba použít i nepřiměřené násilí. Jenže, ptá se známý publicista v Lidových novinách, Zbyněk Petráček, proč všechnu tu užitečnou práci nedělá státní a městská policie, placená z našich daní? Odpověď na otázku ovšem přesahuje možnosti tohoto příspěvku.