Začalo to tím, že Martinec, ředitel protikorupční policie, údajně chystal na Bradáčovou jakousi kauzu ve spojení s jejím manželem, s nímž už Bradáčová ovšem léta nežije. Potom se psalo, že útvar protikorupční policie ignoroval její podnět ve věci podivného nákupu obřího solárního parku firmou ČEZ od firmy Amun.Re s nejasnými majiteli.

Mělo se jednat o finanční operaci ve výši pěti miliard korun, což jsou nepředstavitelné peníze. Bradáčová ovšem argumentovala i tím, že podobně – tj. bez vědomí státního zastupitelství protikorupční útvar policie odložil, sám vyšetřoval, nebo vůbec nevyšetřoval i jiné případy, jichž byly prý desítky. Celý spor se jaksi vyřešil sám od sebe, protože ředitel onoho Úvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Tomáš Martinec ze své funkce odstoupil, a to s podivným odůvodněním, že si už vzájemnou spolupráci s Bradáčovou nedovede představit. Závěrem prvého dějství se ministr spravedlnosti Pavel Blažek zcela jednoznačně zastal Bradáčové a rovněž jednoznačně dal najevo, že postavení státního zastupitelství ve vztahu s policií je nadřazené.