Není to sice jednoduché, ale mělo by to být jednoznačné. Ono totiž vykládat někomu, kdo se topí a za chvíli se utopí, že proti těm kvótám, co spočítala Evropská komise, máme výhrady, nebo že – jak tvrdil náš předseda vlády – chceme pomáhat uprchlíkům na základě suverénního rozhodnutí vlády, nikoliv mechanismů Evropské unie, to je tomu topícímu se málo platné.

Nebo dokonce mu vykládat, že jsme nikdy neměli žádné kolonie a že tedy vůbec nemusíme cítit nějakou odpovědnost za občany bývalých koloniálních mocností.

A že nejsme sami, že je takových států víc, i těch velkých. A skoro všechny postkomunistické jsou prý proti kvótám, včetně orbánovského Maďarska, o němž se diskutuje, je-li či není-li tam nová totalita.

U nás, v demokratickém státě v tom panuje naprostá shoda, neboť i opoziční politička se vyjádřila v Otázkách Václava Moravce s velkou úctou o stanovisku předsedy koaliční vlády k tomuto tématu. 

Škoda jen, že jsme jaksi pozapomněli, kolik statisíců uprchlíků prchalo z naší země, aby zachránili holé životy před mocipány dvou totalit, které v naší zemi byly. 

Důvodem, proč je dnes ve světě 38 milionů lidí na útěku a proč byl loni přírůstek uprchlíků 30 tisíc denně, jsou války, převraty a takzvané barevné revoluce, které lidem místo svobody a zlepšení životních poměrů přinášejí chaos, bídu a terorismus. - Foto:  ČTK/AP, Carmelo Imbesi

Náš dvanáctiletý pobyt v Evropské unii – jak píší Lidové noviny – je však charakterizován stále nataženou dlaní, nikoli ochotou ke spolupráci. I náš současný příspěvek k syrskému exodu je sporný, neboť poskytnutí azylu zhruba sedmdesáti lidem je opatření opravdu velmi skromné.

Při současné gigantické vlně uprchlíků je třeba rozlišit uprchlíky ekonomické od politických. Jenže v rozšiřující se poušti se také nedá žít. Já vím, že ohrožují i to – možná – nejcennější, co nám Evropská unie poskytuje, totiž onen jeden velký, společně sdílený schengenský prostor.

Ano, můžeme mít výhrady vůči počtu uprchlíků, které nám Evropská komise přiděluje a chtít vysvětlení, jak byly kvóty stanoveny. Ale měli bychom projevit solidaritu s Evropskou unií, jejíž jsme členem.

Nechť jsou co nejtvrději potrestány převaděčské gangy, které organizují pofiderní přeplavbu Středozemního moře – i když si obtížně dovedu představit vlastní provedení.

Nechť jsou co nejpřísněji stíháni všichni ti, kteří z náboženských důvodů masakrují při přeplavbě jinověrce. Ale naše solidarita by měla předcházet jakkoli závažným výhradám.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.