Proto nerozumím tomu, že si dnes prezident stěžuje na zisky majitelů solárních elektráren, jako by tomu nemohla zabránit tehdejší vláda, parlament, nebo nakonec i prezident. Prostě zaspali všichni, nepamatuji se, že by jakýkoli ústavní činitel, včetně prezidenta, tehdy bili na poplach, že je cosi legislativně v nepořádku, že se musí cosi změnit, nebo něčemu zabránit.
A dnes se tedy dovídáme, že je to exemplární případ úspěchu – abych použil prezidentova slova – "jakýchsi malých, ale mocných – a často mezinárodně propojených – nátlakových a lobbistických skupin, schovaných v různě pojmenovaných nevládních organizacích. Stovky miliard eur, dolarů i korun už byly vyhozeny – nikoli do větru, ale do zcela konkrétních kapes těchto navenek idealistických skupin a hnutí, nebo těch, kdo z jejich aktivit profitují." Nerozumím tedy jednak tomu, že to nikoho ze zasvěcených tehdy nenapadlo, jednak tomu, že prezident kritizuje vlastně něco, co ideologicky v obecné rovině vždy sám zastával.
Rozumím tomu, že máme snížit náklady na celkový chod státu a redukovat náš drahý státní aparát. Rozhazovačnost státu skutečně dosáhla vrcholu a my musíme tu setrvačnost zvyku utrácet změnit.
Máme si zkusit navzájem dodat odvahy k tomu, abychom byli schopni své problémy řešit. Nikoliv k tomu, abychom se co nejopovržlivěji vyjadřovali o vlastní zemi. Ale kdo to z významných činitelů dělá, ptám se já? Není to všechno výraz jakési blíže neujasněné paranoie? Možná, že to ujasnění, ovšem o nic méně paranoidní, najdeme o pouhé dvě věty před tím. Prezident nechce přispívat k vytváření či prohlubování špatné nálady, která před patnácti lety prý zneklidnila a dnes znovu zneklidňuje naši veřejnost.
Co se stalo před patnácti lety? Psal se rok 1997 a odstoupila druhá vláda premiéra Klause, po sarajevském – Klausem samým ovšem tak nazvaném – atentátu. Onen atentát spočíval v tom, že Ruml a Pilip oznámili telefonicky Klausovi, jenž se tehdy nacházel v Sarajevu, rozpad jeho vlády.
Koalice se rozpadají, to se stává, rozpadla se i ta tehdejší, skládající se z ODS, ODA a lidovců. A to spíše než pro nevýznamný, byť vzrůstající deficit státního rozpočtu, pro vzájemnou rozhádanost koaličních partnerů. I to se stává.
Ale že by se kvůli tomu prohloubila špatná nálada, která zneklidnila veřejnost – to je příliš sebestředné posouzení tehdejší politické situace. Jestli něco tehdy veřejnost zneklidnilo, tak to bylo neprůhledné financování ODS, jemuž předcházela i tak zvaná sponzorská večeře s premiérem, při níž odevzdávali sponzorské dary i zástupci podniků, vlastněných z větší části státem. Premiérem byl ovšem Václav Klaus.
Ona prezidentova vztahovačnost se týká ovšem celého státu, což je vcelku logické, neboť prezident stát vlastně reprezentuje. Logický se mi zdá ale pouze tento vztah, nikoliv vyřčená slova. Nejlépe bude citovat: "vše, co je se státem spojeno, je dnes a denně zpochybňováno a zesměšňováno médii a na ně napojenými intelektuálskými a lobbistickými skupinami lidí, kteří nejsou svázáni žitím a každodenní poctivou prací v produktivní sféře ekonomiky" a tak dále. Nevím. Kdo to je? O kom to prezident mluví?
Stejně nejasná je i zjevná kritika našeho, spíše již bídného sociálního systému, který je však zřejmě prezidentem považován za nepřiměřeně komfortní.
Hlava státu má výrazně eurofobní názory, to je známo. I těmto názorům je věnováno v projevu nemálo místa. Každý má jistě právo vyjádřit svůj názor, tím spíše prezident země. Ale ten má být i jakýmsi svorníkem všech občanů. Ve vztahu k Evropě vyjadřuje ovšem jen své názory, i když ví, že nemalá část národa má mínění opačné. Napadá nevybíravými slovy možnou federalizaci Evropy, společnou evropskou měnu a znovu varuje před oslabením suverenity evropských států. Kritizuje bruselskou administrativu i evropské fondy. Jen nevím, je-li dostatečně zdůrazněna alternativa tohoto novodobého problému světa a Evropy. Nezdá se mi totiž, že by ekonom mohl proti vizi Evropské unie postavit osud samostatné ekonomiky deseti milionů České republiky v konkurenci s hospodářstvím všech obrovských neevropských, mnohamilionových států.
Své eurofobní názory prezident jistě nezmění ani ve svém novoročním projevu. Doufejme však, že i v ostatních částech projevu bude stejně srozumitelný.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
