Nejlépe nás o tom přesvědčily vzájemné urážky předsedy vlády a ministra zahraničí. Jen opakuji: za Nečasovým rozhodnutím nepřipojit se k unijní smlouvě o rozpočtové disciplině stojí ODS a Věci veřejné, kdežto ostře proevropští jsou politici TOP 09, reprezentovaní Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem.  

Proč je to podle mého názoru otázka zdravého rozumu? Myslím si totiž, že jak přemýšlivý konzervativec, tak přemýšlivý socialista by měl dojít k závěru, že v dnešním konkurenčním boji se Spojenými státy, Čínou a některými prudce se rozvíjejícími ekonomikami má ještě jakou takous šanci sjednocená a posléze federální Evropa, aby obstála, ale určitě ne desetimilionová Česká republika. I když všichni víme, že se nedá sjednocování Spojených států srovnat se sjednocováním desítek naprosto historicky i mentálně rozdílných národů v Evropě, navíc rozdílných co do velikosti i významu.  

Jenomže když řeknete správnému českému chasníkovi, jestli si máme vládnout sami, nebo si počkat, co k našemu rozhodnutí řekne nějaká sjednocená Evropa, nějací cizáci, tak vám určitě odpoví, že na názor cizáků vůbec není zvědavý a že si o všem máme rozhodovat sami. Odpovídá tomu bohužel i průzkum mínění občanů, uveřejněný v Lidových novinách, kde množství lidí, plédujících pro smlouvu je ani ne poloviční ve srovnání s těmi, kteří žádnou smlouvu nechtějí. Takže Nečas se referenda opravdu bát nemusí, na rozdíl od TOP 09.  

Ve svém odmítnutí smlouvy o rozpočtové disciplině nejsme sice úplně sami, ale takřka sami, protože Velká Britanie rozhodně není naším spojencem. S námi má společného jen to, že – věrna svému odvěkému antievropskému isolacionizmu – rovněž smlouvu nepodepsala, protože stále ještě sní svůj sen o britském imperiu, které si stačí samo, přestože už neexistuje. Přispívá k tomu psychologicky i to, že Londýn a celá Britanie je za Kanálem.  

Formálně prý premiér neměl mandát k souhlasu, dokud nebude rozhodnuto, jak bude smlouva ratifikována. Jenže to prý nebyl ten vlastní důvod. Zde jsou jeho slova: hlavní důvod, proč jsem řekl ne, je ale věcný. Nejsem přesvědčen, že by nám něco přinášela. Za nikoho se neschovávám. Ani za referendum, ani za pana prezidenta. V rámci vládního mandátu jsem řekl jasné ne, konec citátu.  

To je sice charakterní, že se premiér za nikoho a nic neschovává, ale zároveň je smutné, že má lví podíl, spolu s prezidentem, na postupném vzdalování se od Evropské unie, k němuž svým vystoupením na posledním summitu opět přispěl. To je – podle mého názoru – proti zájmům státu, který zastupuje. Ve vnitropolitických otázkách jistě patří mezi jeho zásluhy a mezi zásluhy vlády, kterou vede, protlačování dosud neuskutečněných reforem, bez nichž tento stát jistě nemůže dobře prosperovat.  

V případě Evropské unie se však zřejmě – jako prezident – také domnívá, že se jedná o jakousi socialistickou konstrukci, která odporuje národním zájmům. A protože v očích občanů je prezident stále něco jako král a předseda vlády přece musí všemu rozumět, klesá v průzkumech stále obliba Evropské unie, i když v době vstupu činila něco přes sedmdesát procent.  

Bylo proto zcela zákonité - i když výrazy obou představitelů byly málo diplomatické – že došlo ke konfliktu mezi předsedou vlády a jeho ministrem zahraničí. Ten prohlásil, že premiér poškozuje zájmy Česka a to – cituji podle Lidových novin – jen kvůli vnitropolitickým důvodům, což je nejhorší. Premiér se nechal samozřejmě také slyšet a prohlásil, cituji: Kdyby se nejednalo o muže zralého věku, označil bych jeho slova za projev mladické nerozvážnosti. Speciálně ministr zahraničí by měl své výroky velmi zvažovat, měl by o nich přemýšlet. To nejsou výroky z vesnické tancovačky někde v Čimelicích, konec citátu.  

Nečasovo odmítnutí smlouvy může mít pro nás dva nepříjemné důsledky: novou koaliční krizi a další vzdálení od Evropské unie. Jenže já si myslím – vím, že se opakuji – já si myslím, že kdyby měli všichni kritikové Evropské unie pravdu, naší jedinou šancí je v ní být. I proto, že jen tak budeme moci ukázat na všechny chyby, které v té nesmírně komplikované konstrukci jsou.