Tím spíše nás může mrzet, že problematika našich Romů je stále stejná, že se od konce války – což je při dnešním překotném životě dimenze takřka astronomická – jejich postavení ve společnosti prakticky nezměnilo.

Jistě se nacházejí v sociologicky velmi nevýhodné situaci, dané celkovým společenským vývojem. Nemohou, nebo takřka nemohou, vést svůj tradiční způsob života: nemohou, nebo takřka nemohou kočovat a nemohou vykonávat svá tradiční řemesla.

Nikdo přece dnes nepotřebuje si nechat drátovat prasklý hrnec nebo brousit nůžky na šlapací brusce. Mohou si ponechat svou kulturu, ekonomicky však svou svébytnost ztratili a nezbývá jim nic jiného než integrace.

To je, ať se nám či jim to líbí, nebo nelíbí, tvrdá realita. Jediné, v čem bychom jim mohli a měli my Češi jako majoritní etnikum pomoci, je určitý druh pozitivní diskriminace, zejména ve školství. Jsou to naši občané a měli bychom mít zájem na tom, aby to byli plnohodnotní občané.