Jiří Bureš: Česká republika – účastník příprav útočné války? | ParlamentniListy.cz

Tak tedy opět jsou v programu průjezdy, přelety, cvičení, příprava na výlet do Polska a Pobaltí.. Od jara do podzimu. Procvičili jsme si obranu Litvy před vpádem ruských vojsk, naučili jsme se tankovat za letu, přesně bombardovat stanovené cíle, při tom jsme si ověřili funkčnost a bezvadnou práci Pardubického naváděcího střediska, ale při zajišťování toho všeho také možná funkčnost Pražského centra NATO pro řízení logistiky. Naši přátelé ve zbrani se v pořádku vrátili z výletu – snad všichni, my jsme je sice nepočítali, ale doufám, že v prostoru cvičení nebyl zapomenut žádný obrněnec s posádkou pro posílení tamní armády před ruskou invazí, nebo jako poradci, (instruktoři), pro přípravu vstupu do zájmové oblasti. Březnové cvičení v Litvě, kterého se zúčastnilo 112 příslušníků AČR kontroloval sám náčelník GŠ AČR gen. Bečvář a znamenalo to jakýsi náznak plánovaného začlenění mnohem početnějších uskupení do vznikajících jednotek NATO (Enhaced Forward Presence), rozmísťovaných v Polsku či v Pobaltí. Pokud se jedná o turisty v obrněncích, kteří se prohánějí po našich silnicích nutno říci, že my jsme je sem nezvali. Pořád nám někdo vsugerovává, že je to v rámci nějakých spojeneckých závazků. My jsme žádné takové závazky nikomu nedali. Dokonce jsou ze strany různých občanských aktivit vznášeny protesty, jak proti shora popsané „spolupráci“ se „spojenci“, tak proti mrzačení Ústavy ve snaze „ spojencům“ vyhovět Ono nejde ani tak o „závazky“, jako spíše o horlivost některých politiků – vládních činitelů-, ale i některých poslanců a senátorů při tvorbě a přijímání závažných dokumentů v oblasti bezpečnosti splnit přání, požadavky a pokyny příslušných institucí USA. Ve své činnosti tedy místo prosazování a hájení zájmů ČR, podporují a prosazují především splnění zájmů USA. Toto tvrzení je možno celkem bez problémů dokázat. Již jsem se posledně zmínil o našem „ vzorném“ plnění úkolů, požadavků, návodů a doporučení obsažených v „Koncepci k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí, (Joint Operational Access Concept (JOAC). Uváděl jsem, že jsme v pozici aktivního plnění této Koncepce…Vzhledem k současnému vývoji je možno říci, že se nacházíme v předposledním stádiu, tj.ve stádiu přípravy „ Společných sil“ ke vstupu do zájmové oblasti. Uváděná Koncepce…je formulována podle nejnovější přijaté
„Bezpečnostní strategie USA“ ve které vymezují Spojené státy konkrétní, nepřátelské státy, kterým připisují své vlastní špatné vlastnosti, neuvěřitelně lžou a dělají z lidí hlupáky.(tuto vlastnost získali i naši někteří politici). USA se staví do role světového četníka i soudce, jako jediná spravedlivá velmoc.

Jako nepřátelské státy jsou uvedeny: Rusko, Irán, Severní Korea, Čína.- jako agresivní nekomunikativní státy nebezpečné pro svět ( zejména pro zájmy USA).

Z akcí ohrožujících světový mír, z agresí vůči jiným státům, poručování mezinárodního práva, destabilizací suverénních států a vyvolávání ozbrojených konfliktů zatím na regionální úrovni, které USA páchají, obviňují „ darebácké“, neposlušné státy. Administrativa USA bezostyšně lže a podvádí nejen své občany, ale v podstatě celý svět. Cituji:

Rusko, které ukázalo, že nerespektuje mezinárodně uznávané hranice svých sousedů a je ochotné svých cílů dosáhnout použitím síly. Ruské akce podlamují regionální bezpečnost nerespektují mezinárodní právo.
Írán, který stále pokračuje ve snaze získat raketové a nukleární technologie v rozporu s rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN. Írán je také sponzorem mezinárodního terorismu a destabilizátorem celého regionu, podkopal stabilitu ve státech jako je Libanon, Irák, Sýrie a Jemen.
Severní Korea se podobně jako Irán snaží získat nukleární zbraně a balistické střely, což přímo ohrožuje Jižní Koreu, Japonsko a může se v časovém horizontu stát také hrozbou přímo pro USA. Severní Korea je také velmi činná v útocích v kyberprostoru.
Čína svým chováním v regionu podněcuje tenze mezi státy. Její nároky v Jihočínském moři jsou v rozporu s mezinárodním právem a ostatní státy se ze strany Číny nesetkaly se snahou tyto problémy kooperativně a diplomaticky vyjednat. Naopak, Čína agresivní snahou o získání území v tomto prostoru destabilizuje region.

Tedy podle zásady „ Zloděj křičí – chyťte zloděje“!

Na základě těchto lží dokument stanovuje úkoly. Cituji:

1. Zastrašit, zabránit a porazit státní aktéry a když bude potřeba, USA se nebudou bát jednat jednostranně, i kdyby to bylo v rozporu s názory jeho stávajících spojenců.

2. Narušit, rozbít a porazit případné nestátní aktéry. K tomuto je třeba přistupovat velmi opatrně a tvořit si v různých místech konfliktu spojence a ty trénovat a vyzbrojovat.

3. Uchovat a rozšířit působení jednotek USA v klíčových oblastech světa. V Evropě je potřeba ujistit podporu spojeneckým státům NATO a odstrašit Rusko, které je agresivní na svých periferiích.

V dokumentu „ Obraná strategie ČR“, přijatém v březnu 2017, je uvedeno že „Vzhledem k charakteru bezpečnostních hrozeb a spojeneckým závazkům obrana České republiky nekončí na hranicích našeho státu. Česká republika zajišťuje obranu své suverenity a územní celistvosti především v rámci společné obrany NATO podle článku 5 Severoatlantické smlouvy. Dále je deklarována úzká součinnost se Spolkovou republikou Německo. Budeme rozvíjet obrannou spolupráci se SRN, kromě jiného prostřednictvím vytváření větších mnohonárodních vojenských uskupení určených jako následné síly pro operace kolektivní obrany (?!) v rámci iniciativy Framework Nations Concept (FNC). Plánovacím předpokladem je, že Česká republika začlení brigádu do většího celku (divize), vytvářeného v rámci této iniciativy. Jedním z nástrojů prohlubování regionální spolupráce s Německem a Polskem je příspěvek České republiky k posilování schopností aliančního Mnohonárodního sboru Severovýchod (Multinational Corps Northeast, MNC-NE) ve Štětíně. Regionální obranná spolupráce je postavena na dvou hlavních pilířích: spolupráci se Spolkovou republikou Německo (SRN) a rozvoji obranné spolupráce v rámci Visegrádské skupiny. Pro kolektivní obranu spojenců podle článku 5 Severoatlantické smlouvy poskytne Česká republika pozemní a vzdušné síly předurčené k tomuto účelu v rámci obranného plánování NATO, jejichž základ tvoří brigádní úkolové uskupení na bázi mechanizované brigády, perspektivně těžkého typu. Na základě tohoto dokumentu je plánováno v roce 2018 vyslat jednotky AČR do zahraničí a to: do bojového uskupení vedeného Německem na území Litvy (DEU eFP BG) v počtu do 250 osob na dobu od 1. května 2018 do 31. ledna 2019 a do bojového uskupení vedeného Kanadou na území Lotyšska (CAN eFP BG) v počtu do 40 osob na dobu od 1. ledna 2018 do 31. ledna 2019. Obojí samozřejmě na obranu České republiky před agresí Ruska. (původní znění Ústavy takovouto možnost nepřipouští).

V Koncepci k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí (JOAC) je rozpracován způsob jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu a vstup do zájmové oblastí. V podstatě se jedná o detailní návod na přípravu porážky Ruska a příhodnější název by byl „ KONCEPCE PŘÍPRAVY ÚTOČNÉ VÁLKY PROTI RUSKU“. V jednotlivých částech dokumentu je popisována činnost, která je již několik let ze strany NATO prováděna. Počínaje „přibližováním“, získáváním nových členů, obkličování Ruska, budování nových základen kolem Ruska, společná cvičení členských států NATO co nejblíže ruských hranic, nácviky provádění dálkových přesunů vojenských jednotek a techniky US Army přes území několika států a další. Koncepce JOAC je o válčení. Pojednává o použití síly k získání přístupu do operační oblasti za situace, kdy se protivník svými silami snaží tomuto přístupu zabránit. Koncepce navíc zdůrazňuje, že protivník je schopný a disponuje pokročilými technologiemi v rozmanitém prostředí. I když to zde není zvláště zmíněno, použití ZHN zůstává i nadále předmětem vážných úvah.

Ještě jednou ve zkratce opakuji z úvodu. Bezpečnostní strategie USA je laděna v konfrontačním tónu s jasným zaměření a zacílením na Rusko. A akcentuje především strategické zájmy USA i bez ohledu na své spojence. Obraná strategie České republiky je v poslušném tónu a podpory zámořské světové velmoci USA a zároveň přisluhování Evropskému lídru Německu. Kromě bezpečnostních otázek se to projevuje také v ekonomických otázkách a dalších včetně velké vstřícnosti vůči Landsmanšaftu. (včetně nápisu na tabulích vymezující hranice – označení místo STÁTNÍ HRANICE změna na ZEMSKÉ HRANICE). Tedy v souhrnu řečeno-ze strany státní orgánů ČR včetně Parlamentu silná podpora protiruských nálad (včetně pořadů v oficiálních mediích) a udržování válečnické psychózy a podpory konfrontace s RF. Odpověď občanské veřejnosti a opozice není adekvátní. I přes potíže spojené s překážkami uměle vyvolávanými vládními institucemi - vzhledem ke stále se zhoršující nejen bezpečnostní situace –by měl „hlas lidu“ znít hlasitěji. Dopisy Výzvy a Petice zasílané vládním činitelů a parlamentu různými občanskými iniciativami jsou zřejmě neúčinné a většinou není na ně ani odpovězeno ze strany adresátů.

V této situaci se jeví jako nanejvýš nutné – KOMPLETNÍ VÝMĚNA FIGUR. A to důsledně, na všech úrovních. Mám na mysli legální oficiální klidnou výměnu s využitím blížících se parlamentních voleb. Každá volební strana nebo hnutí a každý kandidát by měli být veřejně dotázáni jaké mají představy a co chtějí a budou v případě zvolení prosazovat jak v bezpečnostních, tak také dalších otázkách. ALE POZOR. Nemůžeme dát důvěru politickým subjektům a jednotlivcům, kteří se dosud aktivně podíleli nebo bez odporu přihlíželi devastaci společnosti a státu a jeho zavlečení do područí ciziny, účasti v přípravě a na okraj útočné války. Můžeme dát svůj hlas jen subjektům a jednotlivcům o nichž jsme se přesvědčili o jejich poctivosti na základě jejich dosavadní činnosti. Promarníme – li tuto šanci můžeme tím podpořit růst nebezpečí pro ČR, jejího dalšího rozvratu a nejistoty. Můžeme způsobit zesílení hrozby válečného konfliktu.

Kritériem pro výběr kandidáta by taky měl být záporný vztah k další existenci NATO a vojenským strukturám EU, a pozitivní vztah k nahrazení NATO novou celoevropskou strukturou kolektivní bezpečnosti od Atlantiku po Ural a od Baltu po Černé moře. Budována by měla být na zásadách Helsinského procesu s využitím zkušeností Hnutí nezúčastněných. Stejně tak by se měl subjekt, nebo jednotlivec, kterému dáme svůj hlas zavázat voličům, že bude usilovat o zakotvení v Ústavě ČR zákaz zneužití území a vzdušného prostoru ČR k průjezdům, pobytům, přeletům a cvičením cizích vojenských a jiných ozbrojených jednotek (viz Národní gardu jednotlivých států USA) včetně budování jakýchkoliv pevných i mobilních objektů a zařízení cizích ozbrojených sil na území ČR a přijetí Ústavního zákona na ochranu míru.

Máme možná poslední šanci k této výměně – nemáme již právo se mýlit.

Jiří Bureš
předseda Asociace Vojáci proti válce