Problém je v tom, že vývoj předbíhá ono "něco" způsobem, který nejsou politici schopni zachytit. Nejsou schopni problémy řešit, protože je nejsou ochotni správně pojmenovat. Uveďme si dva příklady:

ČSSD nemluví o dostupném, ale o sociálním bydlení. Takové zúžení nikam nevede, protože slovo sociální má konotaci vyžírkovství.

Mluví o penzijní reformě, přestože jde o daleko širší problém zabezpečení občanů ve stáří.

Věc má háček v tom, že správná definice zviditelňuje další socio-ekonomické problémy a do těch se politikům nechce. Když nic jiného, museli by připustit rouhačskou myšlenku, že bohatství společnosti je nutné přerozdělovat a uznat, že slovo regulace (například v oblasti bydlení) není sprosté.

Vše by bylo jednodušší, kdyby politici naslouchali lidem, jejichž vize sahá dál než jen k dalším volbám.