Tento týden se podíváme na několik výroků, které by sice mohly vyznít do ztracena, ale to by byla rozhodně škoda, připomeneme si některé „mýty“ a zabrousíme do několika naposledy šířených polopravd.
Na třídenní návštěvu Svaté země vyrazil český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Navštívil obě její části, tedy Izrael i palestinská území. Podíval se do uprchlického tábora, památníku holocaustu Yad Vašem i betlémské nemocnice Holy Family Hospitál. Vyjádřil se i k problému dvoustátního řešení. „Cíl je mírový proces a dvoustátní řešení. Jsme přesvědčeni, že se toho dobereme, pouze pokud se toho budou účastnit obě strany, a pokud to nebude pouze jednostranné vyhlášení,“ zopakoval český postoj Zaorálek. Bohužel k tomu nedodal více. Přesně tato slova i rétoriku užívá pro svá prohlášení izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Mnohdy chvíli po té, co schválí další výstavbu na okupovaných územích.
Mnohé vypovídá také to, že se Zaorálek ve svém názoru shoduje s izraelským ministrem zahraničí Avigdorem Liebermanem. Ten je velkým příznivcem osadnické politiky a poslední měsíce se na stránkách novin objevoval především kvůli své nevybrané kritice kohokoliv, a to včetně amerických představitelů, kdo si dovolil kritizovat izraelskou politiku vůči Palestincům.
„Oceňujeme váš odpovědný a vyvážený postoj v našich sporech s Palestinci. Snažíme se všem evropským zemím vysvětlit, že všechny jednostranné kroky k ničemu nepovedou a fakticky jen znemožní průlom v našich vzájemných jednáních s Palestinci,“ řekl šéf izraelské diplomacie Avigdor Lieberman. Česká republika patří již jen k několika málo zemím, které skoro nekriticky podporují jakékoliv izraelské kroky a ať již vnitřní nebo zahraniční politiky.
Nynější vedení státu Izrael, včele s Netanjahuem a Liebermanem, o dvoustátním řešení sice stále mluví, žádné kroky a jeho naplnění ale vidět nejsou. Naopak. Výstavba osad na okupovaných územích stále pokračuje a rejdy izraelské armády mezi Palestinci se dějí se stejnou intenzitou. Přestože nynější šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová připouští vznik Palestiny s Jeruzalémem jako hlavním městem, Izrael zakazuje vstup muslimům na Chrámovou horu, což vede k eskalaci násilí mezi Palestinci a Izraelci. Stále tak izraelští bezpečnostní experti nevysvětlili, jak uzavření muslimského svatého místa věřícím (a jeho otevření židovským extrémistům) zabrání teroristickým činům ve zbytku města a zamezí tak eskalaci násilí.
To izraelský ministr obchodu Naftali Bennett by na to šel z gruntu. „Je načase spustit operaci Ochranný štít (Defensive Shield) v našem hlavním městě v Jeruzalémě. Během operace Ochranný štít vnikneme do centra města a teror ustane,“ navrhl a pokračoval: „Ochranný štít překvapí teroristy ve tři ráno v jejich postelích, chytnou provokatéry, objeví sklady výbušnin a dostanou jejich velitel.“
„Dnešní násilnosti v Jeruzalémě ukazují podle českého ministra zahraničí na nebezpečný nový trend. Radikálové na civilisty místo bomb útočí auty a izraelské vojáky a policisty provokují házením kamení,“ píše Český rozhlas o návštěvě ministra ve Svaté zemi.
Možná by pan Zaorálek mohl vysvětlit, co je podle něj nebezpečnější, jestli sebevražední atentátníci omotaní trhavinou a nebo kluci s kameny v rukou. Poslední dva velké útoky v Jeruzalémě mají na svědomí řidiči, kteří se svými vozidly najeli do davu lidí. Opravdu tohle vypadá jako čin spáchaný dobře vybavenou a zásobenou teroristickou buňkou? Nebo jde spíše o zoufalý čin jedinců, kteří již nemají co ztratit?
Naftali Bennett navrhuje razie v arabských čtvrtích. Ale koho bude zatýkat? Každého kdo má doma auto? Lidi, kteří mají na zahradě hromadu kamení? Všechny ty, kteří mají doma pár lahví a trochu benzínu? Nebo, tak jak to IDF občas dělá, použije již roky ověřenou praktiku? Tedy zatkne všechny muže ve čtvrti, třeba mezi 15 a 40 lety, odveze je na výslech a bude doufat, že z nich možná něco vypadne. Podle vývoje ve Svaté zemi a tamních zkušeností není zatýkání nevinných lidí ve tři ráno, jejich mučení a výslechy nejlepší cestou k uklidnění situace. Spíše je to obráceně a mohou být přímo dálnicí k vypuknutí další intifády.
Zoufalství nad okupací, nutí mnohé lidi k zoufalým činům. To, že nedošlo k výbuchům a použití zbraní, je „dobrou“ vizitkou práce izraelské policie a tajných služeb. Na druhou stranu tyto bezpředmětné akty zoufalství pouze dokazují, že se od dob první intifády pro Palestince žijící pod trvalou okupační správou státu Izrael mnoho věcí k lepšímu nezměnilo. Míří spíše opačným směrem a to již dlouho. Stav věcí ses tává stále méně neudržitelným.
No a ještě něco na závěr
Hamás zatkl pět Palestinců, kteří pravděpodobně stojí za raketovým útokem z předminulého pátku na Izrael. Potvrdil také, že stále respektuje uzavřené příměří. Při útoku nebyl nikdo zraněn ani nedošlo ke škodám. Izrael uzavřel hraniční přechody s Gazou Erez a Kerem Shalom pro zboží i lidi, vyjma humanitární pomoci.
Ve východním Jeruzalémě byla na počátku minulého týdne schválena další výstavba izraelských osad. Jedná se 500 bytových jednotek v čtvrti Ramat Shlomo. Ohlášení přichází ve chvíli, kdy Jeruzalém sužují časté nepokoje a palestinské demonstrace. Tento krok odsoudilo americké ministerstvo zahraničí, což tlumočila jeho mluvčí Jen Psaki.
106 izraelských generálů a bývalých důstojníků izraelských tajných služeb poslalo premiérovi Benjaminu Netanjahuovi dopis. V něm ho vyzývají k tomu, aby se přestal schovávat za bezpečnostními důvody, uzavřel s Palestinci mír a vytvořil dva státy. Signatáři mu oznamují, že Izrael je na takovéto řešení dostatečně silný.
Několik koordinovaných útoků zasáhlo domy vysokých činitelů Fatahu, politické strany palestinského prezidenta Mahmouda Abbáse, v Gaze. Nikdo nebyl zabit ani zraněn, k odpovědnosti za útoky se nepřihlásila žádná politická strana či militantní organizace.
Minulou středu odpoledne najel poblíž tramvajové zastávky v ulici Shimon Hatzadik dodávkou Ibrahim al-Akri do davu Izraelců. Jednoho zabil na místě, další zemřel o několik dní později v nemocnici, dvanáct lidí bylo zraněno. Al-Akri byl na místě zastřelen.
Izrael povolí, kvůli napětí a probíhajícím bojům, Egyptu na Sinaji další vojáky. Jedná se o dva prapory pozemního vojska, tedy až 3000 vojáků. Počet vojáků na poloostrově musí Káhira konzultovat s Jeruzalémem kvůli mírové dohodě z roku 1979.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
