Bylo to trochu patetické, ale každopádně jasné, neuhýbající prohlášení. Přesně takové, které nás posouvá k západní civilizaci, jež se po ruské okupaci v Krymu znovu ocitla v ohrožení.   

Situace je skutečně vážná, a kdo jiný by si to měl více uvědomovat, než politici České republiky, která má ty nejhorší zkušenosti s „říší zla“, jež opět ožívá na Východě. A skutečně můžeme s úlevou říct, že Sobotkův kabinet se zatím drží dobře.  

Bleskové uznání nové kyjevské vlády, označení vpádu ruských vojsk na Krym za akt agrese, ale i varování, že vláda neuzná referendum jako legitimní akt připojení Krymu k Rusku, to jsou přesně slova, jež měla být řečena. A podpořit by je měli všichni demokratičtí politici, ať už jsou u moci nebo v opozici.   

Ke Kalouskově větě by se měl připojit šéf Občanské demokratické strany Petr Fiala. On i další představitelé ODS sice vystupují proti okupaci, ale jinak se chovají, jako kdyby kroky české vlády neexistovaly. Přitom demonstrace jednoty a síly na evropské úrovni je to jediné, co může odvrátit katastrofu. A každá země včetně nás, s tím musí začít u sebe.  

Co je ale nejvíc zarážející, že k Ukrajině mlčí šéf druhé největší koaliční strany Andrej Babiš. Což samozřejmě vzbuzuje nejrůznější spekulace, pokud k ruské politice hrubé síly mlčí politik, mnohými považovaný za nejmocnějšího v zemi.   

Andrej Babiš pouze varoval, že ekonomické sankce by situaci na Ukrajině nevyřešily a měly by pro Evropu katastrofální následky. Nás ale zajímá, kdy Babiš coby koaliční politik jasně řekne: Sobotkova podpora nové ukrajinské vlády, jeho odmítnutí vpádu ruských vojsk na Krym, coby porušení mezinárodního práva, jsou i mými postoji.   

Samozřejmě nelze v demokratické společnosti požadovat, aby všichni členové uvnitř stran zastávali stejné stanovisko. Však se už v poslaneckém klubu ČSSD ozvaly hlasy, že by vláda měla zaujímat vyváženější postoje.  

Jak by se ale chtěli kritici vyváženě vyjádřit k vraždění bezbranných občanů Janukovyčovými odstřelovači z kyjevských střech? To nás ale nemusí až tak zneklidňovat, pokud vůdcům demokratických stran bude jasné, že jde do tuhého a musí plout na jedné lodi vstříc nejtěžší globální krizi od dob studené války.  

Miroslav Kalousek, který se za svou dlouhou kariéru dopustil řady neodpáratelných chyb, to pochopil velmi rychle a chová se jako státník. Teď jde o to, zda ho budou následovat i jeho konkurenti, kteří jej s vervou označují za největšího zlosyna české politiky.